A Perfect Circle - Eat the Elephant (2018)
8/10
Je pravda, že tvrdých kytar si na novém albu A Perfect Circle posluchač moc neužije. Ale je to takové překvapení, když už patnáct let staré Thirteenth Step zřetelně vykročilo směrem subtilnějších emocí? Eat the Elephant na svého předchůdce docela přirozeně navazuje, jen s trochu delším časovým odstupem. V převaze jsou vláčnější tempa, kytarových partů ještě výrazněji ubylo a to nejen těch hardrockově přiostřených. Billy Howerdell, výhradní autor hudby a spoluzakladatel kapely, dává nápadně často přednost pianu, jehož rozvážné, osudové našlapování se s měkce vykrajovanými vokálními linkami Maynarda J. Keenana pojí s vybranou elegancí, i když se tím trochu ztrácí napětí a konflikt.
Není na závadu v takhle kontemplativním duchu otevřít album (titulní skladba). O něco větším hazardem s trpělivostí fanoušků už ale je udržet podobně utahané ovzduší po další dvě písně. Kdybych chtěl být kousavý, řekl bych, že v první čtvrtině desky znějí A Perfect Circle jako sice prvoligový ale přece jen zaměnitelný prog a že teprve s razantní The Doomed se začnou dít skutečně zajímavé věci. Jakmile si člověk na dynamicky váhavější rozjezd zvykne a docení Keenanem procítěně interpretované melodie a texty, dojem se podstatně vylepší, přesto je s podivem, jak dlouho kapela nechává posluchače v obavách, že taková bude celá deska. Nakonec se dostanou ke slovu i znepokojivější, jedovatější vibrace (The Doomed, Delicious, Hourglass), ale i tak v menší míře, než jsme u A Perfect Circle i dalších Keenanových spolků zvyklí.
Pasáže s hutnějším zvukem skupina i nadále pečlivě prokládá lyričtějšími vsuvkami, dbá na nenucenou provázanost obou pólů a nezapomíná ani na silné melodie. Z těch ční vysoko nad ostatní hymnický refrén písně So Long, and Thanks for All the Fish, jejíž název musí potěšit každého příznivce Douglase Adamse. Ovšem jak se dá očekávat, slavná věta ze Stopařova průvodce Galaxií posloužila Keenanovi především jako odrazový můstek pro sžíravý komentář k naší samolibé, rozmařilé a sebedestruktivní civilizaci. Za angažované můžeme označit celé album, ale nikoli v tom smyslu, jak je dnes zvykem. Jako klíčové slovo zmiňuje Keenan osobní zodpovědnost. Cílem jeho apelů nejsou politici, korporace, Trumpové nebo Putinové, všichni ti "oni", na které tak rádi svalujeme veškerou vinu, abychom sami sebe mohli vnímat jako ty správné a bezúhonné. Míří do vlastních řad. "Začněme u sebe" je možná klišé, ale A Perfect Circle mu na novém albu dávají velmi konkrétní a naléhavý obsah. A vem čert, že při tom neburácí tak nahlas jako zastara. Intenzita sdělení se neměří na decibely.
tracklist:
1. Eat the Elephant
2. Disillusioned
3. The Contrarian
4. The Doomed
5. So Long, and Thanks for All the Fish
6. TalkTalk
7. By and Down the River
8. Delicious
9. DLB
10. Hourglass
11. Feathers
12. Get the Lead Out