Alanis Morissette - So-Called Chaos (2004)

5/10

Je až zarážející jak snadno Alanis na svém čtvrtém albu rezignovala na jakékoliv hledání. Zvukově to je krotká konfekce, většina písní poslušně ťape stejnou, dobře prošlapanou cestičkou, kterou poprvé prohrnulo Jagged Little Pill, a pokud projeví snahu trochu vybočit, sterilní produkce je rychle zažene zpátky. Orientální názvuky v Knees of My Bees a So-Called Chaos jsou právě takovým slabým plácnutím do vody, které nic neřeší.

Scénář je pořád stejný: volnější verze s akustickou kytarou, syntetickým pozadím a neinvenčními smyčkami bicích a navazující hymnický refrén s takovým tím jakobytvrdým podkladem, který nám v mainstreamu zůstal po různých rockových přílivových vlnách 90.let jako masově přijatelná usazenina. Je pravda, že tomu málokdy chybí výrazná melodie, ty Alanis pořád umí, jenže ve stále stejných kulisách se jejich kvality brzy začnou slévat do neurčita.

Jako kdybych hladil nějakou hebkou kožešinu pěkně po srsti a nikde nenarážel na odpor. Taková činnost jistě není nepříjemná, ale taky pramálo vzrušující (když netrpím příslušnou úchylkou) a silně náchylná k dřímotě.

tracklist:

1. Eight Easy Steps
2. Out Is Through
3. Excuses
4. Doth I Protest Too Much
5. Knees of My Bees
6. So-Called Chaos
7. Not All Me
8. This Grudge
9. Spineless
10. Everything