Ali Farka Touré & Toumani Diabaté - In the Heart of the Moon (2005)

9/10

Ohromná pohoda sousedského muzicírování někde na zápraží dýchá z této nahrávky, na níž se vzácně setkali dva velmistři svých nástrojů. Kytarista Ali Farka Touré, který světu názorně předvedl, že blues skutečně pramení v západní Africe a Toumani Diabaté, hráč na koru, pro jejíž mezinárodní emancipaci udělal obrovský kus práce. Oba velikáni poskládali na album In the Heart of the Moon dvanáct převážně instrumentálních skvostů zahraných s obdivuhodným citem a pokorou, ve kterých virtuozita je něčím samozřejmým, co se nestaví na odiv a slouží jen jako prostředek k vytváření omamných hudebních pohlednic od břehů Nigeru.

Kytara a kora mezi sebou rozpráví v rozvážných tempech, přičemž Ali Farka většinou obstarává rytmickou a harmonickou osnovu skladeb, zatímco Diabatého africká harfa jí vyplňuje jiskřivými ornamenty. Jejich vzájemnou kontemplaci skoro nic nenarušuje. Hrstka hostů se drží nenápadně v pozadí, takže občasné dochucování perkusemi nebo baskytarou téměř nevnímáme a strunné dialogy obou protagonistů zůstávají v centru pozornosti. Ani americký strýček Ry Cooder ve třech skladbách znalecky přihrávající na piáno a kytaru tu není skoro slyšet a zdaleka se do výsledku nevkládá tolik jako třeba na desce Talking Timbuktu, kterou s Ali Farkou Tourém zpunktovali před lety.

Repetitivnost hudedního toku v tomto případě kolébá ale neuspává, protože ho co chvíli protkávají kouzelné melodické miniatury a ozdůbky a jejich četnost i výraznost s přibývajícím časem spíš roste. Spršky tónů odletující zpod prstů obou mistrů probouzí fantazii vnitřního zraku, melancholicky hladí, občas ale i rozmarně popichují (Kadi Kadi) a nikdy se neutápějí v laciné ekvilibristice. Můžeme jen děkovat osudu, že se ti dva ještě stačili sejít v jednom studiu a vybrnkat tuhle nádheru. 

tracklist:

1. Debe
2. Kala
3. Mamadou Boutiquier
4. Monsieur le Maire de Niafunké
5. Kaira
6. Simbo
7. Ai Ga Bani
8. Soumbou Ya Ya
9. Naweye Toro
10. Kadi Kadi
11. Gomni
12. Hawa Dolo