Antibalas - Fu Chronicles (2020)
8/10
Jak se rýmuje afrobeat a kung fu? V případě patnáctihlavého hudebního kolosu Antibalas docela snadno. Jeho frontman Duke Amayo v mládí, stráveném ještě v rodné Nigérii, přičichl k obojímu a k osudovému protnutí jeho vášní pak došlo na přelomu milénia v brooklynské čtvrti Williamsburg. Zde, v Amayově výukovém centru bojových umění Afro-Spot Temple, se tehdy doladila sestava skupiny Antibalas, jejíž základy krátce předtím položili Martín Perna a Gabriel Roth, mimo jiné také spoluzakladatel labelu Daptones, u něhož později začaly vycházet desky kapely. A po dvou úspěšných dekádách, během nichž se početné těleso pozvedlo mezi absolutní špičku žánru a jeho členové navázali nesčetně exkluzivních spoluprací (namátkou TV on the Radio, David Byrne nebo Beyoncé), nastal čas ohlédnout se právě za oním formativním obdobím.
Na čerstvém albu Fu Chronicles tak Antibalas především ozřejmují své kořeny. Nejde ale jen o nostalgické vzpomínání na zlaté časy komunity fungující kolem tehdejšího kung fu centra, kterou mezitím z Williamsburgu vyhnal nesmlouvavý proces gentrifikace. Ve skladbě Koto bere Amayo tuto negativní zkušenost jako výzvu k nové aktivitě, jako příležitost přizpůsobit se, což je v kung fu jedna ze základních ctností. V písni Fist of Flowers pak zasvěcuje posluchače do dalších duchovních rozměrů této bojové techniky, se stejným zanícením se ale obrací i ke svým africkým kořenům. Úvodní skladbu Amenawon pojmenoval po své matce, v singlové Fight Am Finish svěřuje dohled nad obrozením zkaženého světa egyptské bohyni moudrosti Sešat a jorubskému patronu kovářů Ogunovi.
Na hudební stránku věci ale tento bohatý rezervoár námětů nemá až tak zásadní vliv a věty z promo materiálů o tom, jak skupina posouvá afrobeatový kánon do nových dimenzí, je také třeba brát s rezervou. Nic revolučního se tu v rámci žánru neděje, což ale neznamená, že by Antibalas zněli jako muzeální exponát. Dravý i elastický groove je samozřejmostí, patnáctičlenná sestava navíc skýtá nepřeberné aranžérské možnosti, kterých kapela využívá vrchovatě ale s rozmyslem. Především korunní klenot každé afrobeatové party v podobě dechové sekce je vyleštěný do oslňujícího třpytu. Barvité gejzíry dechů dochucuje cvrlikání elektrického piana s občasnými psychedelickými výjezdy a trumfové eso vynáší kapela v podobě efektního houslového partu ve skladbě Koto.
Pokud bychom přeci jen chtěli vliv asijských bojových umění nalézt i v hudbě, mohl by se projevovat prostřednictvím vytříbeného smyslu pro dynamiku. Antibalas v tomto ohledu netlačí na pilu. Nehypnotizují posluchače souvislým polyrytmickým náporem, jejich kompozice jsou členité a proměnlivé jak co do drajvu, tak i v práci s aranžemi. Kung fu průprava ale samozřejmě není k poslechu nezbytná. Aby si člověk tuhle jízdu užil, nemusí být nutně fanoušek Bruce Lee.
tracklist:
1. Amenawon
2. Lai Lai
3. MTTT Pt.1
4. MTTT Pt.2
5. Fight Am Finish
6. Koto
7. Fist of Flowers