Anyway - Dead End (2006)

8/10

Hrubá síla uzavřela na tomto albu s intelektem oboustranně prospěšný pakt. Stalo se tak někde na hranicích hardcore-punku a hodně ostrého indie-rocku, kde si Anyway už stihli vyboxovat svoje zasloužené místo k životu. Tři neúprosné krátké výšlehy energie na úvod míří rovnou na solar a vzbuzují dojem, že kdyby se v tomhle tempu pokračovalo až do konce, nic zlého by se nestalo. Většině podobně orientovaných domácích koní bych takovou strategii i doporučoval, protože málokterá si dovede uchovat přesvědčivost i ve volnějších pasážích. Anyway si ale rychlostní pauzy mohou dovolit, protože ani v nich se nepotýkají s bezradností nebo ztrátou napětí. Velkou zásluhu na tom má zpěv Jiřího Nedvídka, jistý v křičených i melodičtějších polohách a disponující i obstojnou angličtinou, což jsou přednosti u tuzemských kolegů málokdy slýchatelné.

Rozžhavené kytarové řinčení a oddychovější střednětempové momenty tvoří dohromady soudržnou i dostatečně různorodou masu a dovedou ukojit touhu po zběsilém nářezu i racionálnější potřebu promyšlenější tvorby, v ideálním případě najednou. Mnoha písním nechybí přiměřená chytlavost bez ztráty drsoňské kytičky (Sick, Extinction nebo můj osobní favorit Cunny), lehce postradatelným ale docela zábavným zpestřením je občasné zahýkání harmoniky. Anyway svým druhým albem nejen potvrdili své čelní místo na naší post-hardcoreové scéně, ale prokázali i schopnost vývoje. Dead End ve mně sice úplně nezaplašil pocit, že by to nešlo ještě lépe, ale jako slepá ulička rozhodně nepůsobí.

tracklist:

1. Lost
2. Sick
3. A Man Who Stands in the Street with a Paperback Book in His Hand
4. Bar Song
5. Extinction
6. Love Affairs
7. The Future
8. Cunny
9. I Feel Bad
10. Dirty Shoes
11. Dead Hero
12. In the City