Arctic Monkeys - Humbug (2009)
8/10
Jakkoli byl debut Arctic Monkeys z roku 2006 svěží a povedený, těžko bych si tenkrát dovolil prorokovat, že bude víc, než jen sezónním, rychle hasnoucím zábleskem. Známe dobře tyhle jepičí kytarové hvězdy z ostrovů, kterých je pár týdnů všude plno aby je vzápětí vytlačily další krátkodeché senzace. Arctic Monkeys navíc zazářili až v roce 5 po The Strokes, tedy v době, kdy už měli všichni postpunkových obrozenců s "the" v názvu plné zuby. Ale i takové pozdní vlnky velkých hudebních vzedmutí mohou přinášet nečekaně životaschopná plavidla. Kdo dokázal v roce 1991 odhadnout, co vyroste z Blur? Sheffieldská čtyřka kolem Alexe Turnera na svém třetím albu sebevědomě vrazila nohu do dveří, které se jim zmlsaná hudební veřejnost už už chystala přibouchnout před nosem, a dala jasně na vědomí, že má ještě co říct.
Ono už jméno Joshe Hommeho jako spoluproducenta (a doprovodného vokalisty) naznačuje, že když jim věří takovýhle borec, něco na těch Anglánech bude. Jestliže jedním z výrazných rysů alba Humbug je důraz na netuctovou provázanost rytmiky a kytar, je dost možné, že jde právě o stopu Joshova vlivu. Hlavní zásluhy na úspěšné změně kurzu ale samozřejmě náleží především kapele samotné. Ta se jednoznačně odstřihla od klackovité překotnosti prvních dvou desek a předkládá mnohem rozvážnější a důmyslněji vystavěné kompozice s vrcholem především v závěrečných parádičkách Pretty Visitors a The Jeweler's Hands
Pomalejší tempa a zdánlivý úbytek chytlavých melodií (tenhle dojem úspěšně nabourávají My Propeller, Cornerstone, Pretty Visitors a s přibývajícími poslechy i další songy) mohou v posluchačské obci zapříčinit odliv povrchnějších trendařů, ale jsou spíš signálem skladatelské i emoční dospělosti, než úbytku elánu a invence. Arctic Monkeys už se zkrátka vybouřili a teď začali víc přemýšlet. Zajímavý je i vývoj Alexe Turnera. Nejen, že textařsky značně povyrostl, i jako zpěvák se posunul do výrazně sofistikovanějších poloh a ani příliš nevadí, že v nich místy (My Propeller, Secret Door a hlavně Cornerstone) hodně připomíná Morrisseyho.
Když teenagersky rozjívené bandy tohoto typu začnou hledat v hudbě složitosti, bývá to často bezradná, snaživá nuda. Arctic Monkeys ubrali plyn, přidali kompoziční dílce i zvukové vrstvy (o dost víc kláves), ale je z nich cítit vědomí cíle a entuziasmus, nikoli únava. Ještě neznáme pointu, album Humbug nedělá ze skupiny nové spasitele kytarového rocku. Není geniální, je hodně dobré. Ale přinejmenším díky němu zůstává příběh Arctic Monkeys napínavý.
tracklist:
1. My Propeller
2. Crying Lightning
3. Dangerous Animals
4. Secret Door
5. Potion Approaching
6. Fire and the Thud
7. Cornerstone
8. Dance Little Liar
9. Pretty Visitors
10. The Jeweler's Hands