Audioslave - Revelations (2006)

7/10

Do třetice sice ne to nejlepší, ale pořád solidní a poslouchatelné. Slibný směr k jasnější sebeidentifikaci a sehranosti, který Audioslave nabrali na dvojce Out of Exile, se v případě Revelations trochu rozostřuje a v plášti této balistické střely se objevují zlověstné trhliny, které její rozlet brzy po vydání alba ukončily. Kapela podává standardní výkon, kterému by nebylo co vytknout, pokud bych své požadavky ochudil o očekávání něčeho víc překvapujícího, žhavého, elektrizujícího. Morellovy riffy něco takového občas ještě dokážou vykřesat a ani Cornell ještě zdaleka nepatří do starého železa, celek ale jakoby se ocitnul na mrtvém bodě a prostřední momenty vedou s těmi jiskřivými až příliš vyrovnaný boj.

Úvodní písně už tradičně rozjíždějí právě Morellovy kytarové figury (hned ta první v písni Revelations patří mezi geniální) a přinejmenším ujišťují, že posloucháme tu správnou kapelu. Po akustické Until We Fall přijde rozpálený hit Original Fire a následující Broken City, jejíž uvolněná, swingující poloha Chrisovi i celé skupině hodně sluší, je právě takovým osvěžením, jakých by album sneslo víc. Podobně je na tom houpavá a přitom natlakovaná Jewel of the Summertime, Wide Awake zaujme klenutým vokálem v závěru extaticky gradujícím. Všechno je to ale spíš mírný pokrok v mezích zákona, který navíc moc nesvědčí o možnostech dalšího rozvoje.

Audioslave tímto albem naplnili svou úlohu. Neuřízli si kšandu, což je potěšitelné, ale evidentně došli na konec společné cesty. Nechali za sebou vydatnou porci šťavnaté rockové muziky, která nekácí modly, k níž se ale stojí za to občas vracet. 

tracklist:

1. Revelations
2. One and the Same
3. Sound of a Gun
4. Until We Fall
5. Original Fire
6. Broken City
7. Somedays
8. Shape of Things to Come
9. Jewel of the Summertime
10. Wide Awake
11. Nothing Left to Say But Goodbye
12. Moth