Bassekou Kouyaté & Ngoni Ba - Jama Ko (2013)
9/10
Západoafrická loutna ngoni má v osobě Bassekou Kouyatého na hudební scéně svého právem nejviditelnějšího ambasadora. S každým albem včetně novinky Jama Ko jeho hvězda stoupá a jestliže se předchozí I Speak Fula dočkalo nominace na Grammy, dá se i tentokrát s nějakým tím oceněním počítat. Ale čert vem metály od showbyznysu, album je i bez nich skvostnou ukázkou Kouyatého hráčského i skladatelského mistrovství, překypuje energií i mnohotvárností a v neposlední řadě po svém upozorňuje na smutnou realitu současného Mali.
Ngoni je pochopitelně opět středem pozornosti a týká se jí i nejzásadnější inovace ve zvuku kapely. Tento tradiční griotský nástroj Kouyaté nejen opovážlivě elektrifikoval, ale výsledný neobyčejně průrazný zvuk ještě přiživuje často využívaným wah wah pedálem (asi největším nářezem je v tomto směru rozžhavená Ne me fatigue pas). Pokud vás už nudí klasické kytarové sólování, zkuste se zaposlouchat do perlivých exhibicí vybuzené Kouyatého ngoni a možná shledáte, že i v tomto druhu hudební prezentace lze najít vzrušení bez profesorské sebevzhlíživosti.
Pěvecké břímě spočívá stejně jako v minulosti z větší části na bedrech Bassekouovy ženy Amy Secko (exceluje třeba v jemné, krásným motivem na ngoni dozdobené Wagadou), ale tradičně v tom nezůstává sama. Pánové Kasse Mady Diabaté a Zoumana Tereta spolupracovali už na I Speak Fula, tady k nim přibyla ještě zpěvačka Khaira Aby v písni Kele Magni s charakteristickým houpavým rytmem pouštního blues a v předposlední skladbě Poye 2 také Taj Mahal, který má s propojováním amerického a afrického blues bohaté zkušenosti.
Kromě zmíněného připojení sólové ngoni do sítě už na Jama Ko k žádným velkým modernizačním snahám nedochází. Hudebníci nabírají plnými hrstmi z malijské hudební tradice, koření jí tu latinským odpichem, tu bluesovou rozvážností a k vytvoření pestré a dynamické zvukové škály jim vystačí domácí akustické nástroje - spřežení louten ngoni, kytary, balafony a perkuse s drobnou výpomocí varhan a piána (Dominic Salole). Z úplně jiného hudebního proudu pocházející producent Howard Bilerman (mimo jiné bývalý člen Arcade Fire) se naštěstí nesnažil umravňovat gejzír afrického temperamentu pro potřeby globálního trhu a všechno autentické v Kouyatého písních zůstalo zachováno. Kdo se stane králem subsaharského hudebního impéria po smrti Ali Farky Tourého a odchodu Youssou N'Doura do politiky? Možná už je rozhodnuto.
tracklist:
1. Jama Ko
2. Sinaly
3. Dankou
4. Ne me fatigue pas
5. Kele Magni
6. Madou
7. Kensogni
8. Mali Koori
9. Wagadou
10. Djadje
11. Segu Jajiri
12. Poye 2
13. Moustafa