Beastie Boys - Licensed to Ill (1986)

9/10

Kulturní války tu byly vždycky, průběh frontových linií se však neustále mění. Zdá se, že v polovině osmdesátých let nikdo neřešil, jestli trojice židovských pankáčů z New Yorku svým revolučním mixem tvrdého rocku a hip hopu náhodou hanebně nevysává výdobytky černošské kultury. A vlastně se to neřeší dodnes. Ta samozřejmost a drzost, s jakou se Beastie Boys nabourali do teritoria do té doby striktně spojovaného s afroamerickým pouličním kvasem, zůstává veskrze sympatická. Ostatně nebyla to spíš hudba bílých rockerů, kterou kapela skrze samply ikonických kytarových riffů vykrádala stejně nestydatě a jejímuž nabubřelému étosu se tak pěkně po punkersku vysmívala? A dost možná to Mike D., Ad-Rock a MCA ani takto nerozebírali a chtěli se především bavit. Ve skladbě Rhymin & Stealin, otevírající jejich debut Licensed to Ill, koneckonců sami sebe pasují do role pirátů a loupežníků, kterým není nic svaté a jsou na to patřičně hrdí.

Album mimo jiné energicky nakoplo hudební proud, který na americké rockové scéně už nějaký čas sbíral síly. Rozjížděly se kapely jako Red Hot Chili Peppers, Fishbone, Faith No More nebo Living Colour, které po hiphopových a zejména funkových inspiracích rovněž otevřeně pokukovaly. V tomtéž roce také slavila úspěch spolupráce rapperů z Run-D.M.C. s hardrockovými veterány Aerosmith na předělávce jejich hitu Walk This Way. Nahrávku spoluprodukoval Rick Rubin, vizionářský propagátor nejčerstvějších hiphopových výbojů a zakladatel labelu Def Jam, pod jehož křídly spočinuli i Beastie Boys. Jejich albová prvotina navázala na tažení zmíněného coveru světovými žebříčky a z neokoukaného spojení tvrdých kytar s rapem, hiphopovými beaty a samply se stal hit druhé poloviny dekády.

Hardcore-punková minulost Beastie Boys je z jejich přístupu cítit na sto honů. Rozjívené překřikování tří MCs, syrové, rytmicky občas poněkud těžkopádné beaty a podvratný humor tyhle hudební geny reprezentují ještě názorněji než kytarové riffy, které ostatně nefigurují zdaleka ve všech skladbách. Beastie Boys je s gustem samplují z repertoáru hardrockových dinosaurů jako jsou Led Zeppelin nebo Black Sabbath, ale například v případě písně No Sleep till Brooklyn neváhají využít služeb stájového kolegy, kytaristy Kerryho Kinga ze Slayer, kterým v té době Rubin pomáhal s jiným kanonickým dílem, thrash metalovým milníkem Reign in Blood. Beastie Boys ovšem na svých pirátských samplovacích výpravách stejně vydatně plení i pokladnice funku a hip hopu, dojde mimo jiné třeba na zmiňované Run-D.M.C., Kurtise Blowa nebo War.

Ostré dělící čáry mezi černou a bílou pouliční (kontra)kulturou se díky albu Licensed to Ill zase o něco víc rozostřily, to přijímaly obě strany většinou kladně. Sžíravý sarkasmus, pro který trojice nikdy nemusela chodit daleko, ovšem ne vždycky padal na úrodnou půdu. V největším hitu desky Fight for Your Right si Beastie Boys nepokrytě utahují z přihlouplých večírkových skandovaček, přesto ho nezanedbatelná část publika právě tak pochopila, z čehož pochopitelně členové skupiny nebyli zrovna nadšení. Potíže jim způsobila také značně rozpustilá hříčka Girls, jejíž přehnaně misogynní narážky bral leckdo vážně a podobných nedorozumění se vyskytlo více. Pokud si ale někdo myslel, že z těchhle nevycválaných fracků nebude víc než módní hit jedné sezóny, musel být v následujících letech překvapen jejich trvanlivostí. Už debut totiž jasně ukazuje, že za zdánlivě buranským řáděním ve skutečnosti stojí břitce inteligentní mladistvá vzpoura proti zavedeným hudebním pořádkům, která nekončí u destrukce. Hybrid, s jakým Beastie Boys vyrukovali, se ukázal jako překvapivě životaschopný.

tracklist:

1. Rhymin & Stealin
2. The New Style
3. She's Crafty
4. Posse in Effect
5. Slow Ride
6. Girls
7. Fight for Your Right
8. No Sleep till Brooklyn
9. Paul Revere
10. Hold It Now, Hit It
11. Brass Monkey
12. Slow and Low
13. Time to Get Ill