Beck - Colors (2017)
8/10
Něco podobného už jsme s Beckem jednou zažili. To když se z alternativního lo-fi písničkáře se sklony k experimentálnímu hip hopu převtělil na albu Midnite Vultures ve třpytivého funky démona. Ne všichni tenkrát pobrali tak bezostyšné obcování "nového Dylana" se žánry určenými primárně k tanci a zábavě. Ale už tenkrát Beck prokázal, že kreativita může kvést v každé hudební ohrádce a líbivost není umělecký handicap.
Efekt, jaký vyvolává album Colors, je srovnatelný, ale i v mnohém odlišný. Předně jsme už Beckovým stylovým piruetám přivykli a málokdo po melancholické, akustické desce Morning Phase očekával její další díl. Tím spíš, že čtyři singly, které novince předcházely (nejstarší Dreams vyšel už před dvěma lety), posluchače celkem adekvátně připravily na její podobu. Šok se tedy nekoná, ačkoli i tentokrát se pravděpodobně najdou tací, kdo Colors s pohrdáním označí za eskapistickou diskotéku. Ano, desítka songů je okázale taneční, energická, chytlavá, optimistická, zkrátka popová. Jenže v Beckově podání to neznamená totéž co triviální. Už jen práce s vokálními linkami, s jejich vrstvami, útržky, harmonizací svědčí o mimořádné vynalézavosti. Synťáky i kytary hrají vyrovnanou partii, jejíž pravidla určují temperamentní a zároveň důmyslné beaty.
Zatímco na Midnite Vultures vykazovalo Beckovo tehdejší alter ego velkou dávku stylizace, Colors je v tomto směru daleko civilnější. Méně lepkavé poťouchlosti, více upřímného elánu. Můžeme odměřovat stylové příměsi, kterých se tentokrát Beck chopil a pokud chceme, můžeme v těch písních zaslechnout ozvěny kteréhokoli desetiletí, r'n'b, nové vlny, hip hopu, elektroniky i britpopu. Důležitější ale je, že tradiční postup transformace starého v současné ani tentokrát nepřekročil hranici, za níž se nachází obyčejné retro. Všechny střípky k sobě pasují, jejich kombinace ale nejsou lehce předvídatelné. Z tanečního tempa Beck sleví jen ve dvou případech (z nezávazné improvizace vzešlá Wow a závěrečná Fix Me, která jediná připomene náladu předchozí desky), i tehdy ale z nahrávky sálá pozitivní náboj. V časech pesimistického bědování nad stavem světa, jakkoli oprávněného, je osvěžující slyšet, že stále existují důvody, proč se radovat ze života. "Ty nejlepší písně ti dávají pocit štěstí z toho, že jsi naživu." připomíná autor deseti songů, které vitální a povzbudivé rozhodně jsou.
Prakticky celé album nahrál Beck ve dvojici s Gregem Kurstinem, s nímž se znal ještě z dob turné k albu Sea Change. Z člena skupin Geggy Tah a The Bird and the Bee se mezitím stalo producentské eso ověnčené cenami za spolupráci s Kelly Clarkson, Siou, Lily Allen a především Adele, díky níž si z letošního ceremoniálu Grammy odnesl čyři sošky, včetně té za producenta roku. Není divu, že si Beck tuto hvězdu na vzestupu a navíc starého kamaráda neomylně přitáhl právě ve chvíli, kdy měl v plánu atakovat taneční parkety. Tohle spojení zafungovalo. Colors má potenciál nakopnout váš den správným směrem. Připomenout, jak důležité je vnímat každý okamžik naplno, jak životodárné je žasnout. Carpe diem. "It's like wow! It's like right now."
tracklist:
1. Colors
2. Seventh Heaven
3. I'm So Free
4. Dear Life
5. No Distraction
6. Dreams
7. Wow
8. Up All Night
9. Square One
10. Fix Me