Bixiga 70 - III (2015)

8/10

Hudba Afriky a Jižní Ameriky se navzájem ovlivňuje už pár stovek let. Rytmické cítění černošských otroků mají ve svých rodných listech tučným písmem zapsáno snad všechny početné latinskoamerické styly. Ty zase naopak významnou měrou ovlivnily moderní africkou populární hudbu formující se v 50. - 70. letech minulého století. Skupina Bixiga 70 ze São Paula je dnes jednou z těch, které směr inspirační výměny zase obrací. Na svém třetím albu zůstává přirozeně zakotvená v latinskoamerickém fundamentu lehce kultivovaném jazzem, ale vyživovaném mnoha přesahy.

Ve striktně instrumentálních kompozicích můžeme v rytmických vzorcích nebo typickém kytarovém štěbetání zaslechnout západoafrické tradice (Ventania, Di Dancer, Mil Vidas), jindy soubor propadne energickému vábení afrobeatu (Niran, Martelo) nebo funku (Machado). Ani ozvěny koncertování v Maroku, patrné ve skladbách Lembe či 7 Pancadas (ta dá vzpomenout i na saharské kapely) nepůsobí cizorodě. Sound Bixiga 70 stmeluje dominantní dechová sekce, která spolu s kytarou a klávesami vytváří nad hutným rytmickým spodkem proměnlivý ale logický sled nosných frází a motivů příležitostně přerušovaný funkčními sóly. Všechno tu souvisí se vším, jedno se organicky přelévá do druhého. Neexistují hranice.

Hudba skupiny je sice stvořená jednoznačně pro živý kontakt, ale i z desky má díky své mnohotvárnosti čím zaujmout. Mimo jiné i tím, jak nenásilně poukazuje na propojenost celé té nepřehledné sítě hudebních vztahů mezi oběma kontinenty. Pro případný koncert v tuzemsku by propagační motto mohlo znít: Afro nebo latina, my jsme jedna rodina.

tracklist:

1. Ventania
2. Niran
3. 100% 13
4. Di Dancer
5. Machado
6. Martelo
7. Lembe
8. Mil Vidas
9. 7 Pancadas