Björk - Biophilia (2011)

10/10

Björk nezná malé cíle. Téměř s každou novou deskou klade stále větší nároky nejen na své fanoušky ale především na sebe. V době streamování a povrchních posluchačských "rešerší" vytváří hudbu, která plnou a déletrvající pozornost bezpodmínečně vyžaduje. Jinak po ní bezradně sklouznete a stihnete jen zamumlat cosi o přeintelektualizovaném podivínství. Podstatně přístupnější tvorba z 90. let, která Björk masově proslavila (i ta měla ale k tuctovosti daleko), jí v tomto bodě dělá trochu medvědí službu. Svět populární hudby ji stále považuje za "svou" a k novějším plodům její bezbřehé (nejen) hudební fantazie se staví podezřívavě. Jenže Björk už dávno tvoří mimo jakékoliv žánrové hranice, vedená pouze srdcem, intuicí a objevitelskou vášní. A jedině stejně otevřenému a předsudků zbavenému posluchači může její hudba přinést skutečné potěšení. Trpělivost se pak mnohonásobně vyplácí.

Multimediální mnohostěn nazvaný Biophilia je zatím nejambicióznějším zpěvaččiným projektem. Jeho záběr bere dech. Vedle klasického hudebního nosiče jsou jeho součástí vzdělávací akce, workshopy, soubor novátorských aplikací, unikátní vystoupení, série remixů, všechno rafinovaně provázáno. Velkorysé formě odpovídá i tematický obsah. Björk tentokrát nerozebírá nic menšího než vesmír, život, přírodu, hudbu, technologie a jejich vzájemné interakce. Jakkoli vědátorsky to navenek působí, nebyla by to Björk, aby celému bádání nedokázala vtisknout vřelost, citový rozměr, fascinovaný úžas i pokoru.

Když od hudebního jádra odstřihneme všechno ostatní, nezůstane nám v ruce nedovysvětlený mrzáček, album stoprocentně funguje i samo za sebe. Po o něco tradičnějších formách Volty jde Björk opět směle ve stopách Vespertine a Medúlly za větší abstrakcí a experimentem. Vytváří si svůj vlastní, opět jiný zvukový vesmír a to doslova. Pro potřeby nahrávky bylo zkonstruováno několik speciálních hudebních nástrojů ("gravitační" harfa nebo gameleste, kříženec gamelanu a celesty), jejichž podoba a funkce korespondují s tematickým zaměřením alba. Ve spojení s tradičnějšími zvukovými zdroji – elektronickými beaty, dechy, sbory, harfou – vznikají úchvatné a nevšední kombinace a struktury, které nejsou samoúčelné, oduševněle souzní s celkovým záměrem a je možné se v nich "vrtat" donekonečna a stále nacházet nové souvislosti i detaily.

Album přitom zdaleka není tak avantgardně nepřístupné, jak se na první poslech jeví. Rytmicky i kompozičně rozvolněné abstrakce vyvažují výrazně melodické skladby Crystalline, konejšivá a dechy vznešeně podbarvená Cosmogony, Virus nebo Mutual Core, které osobám tesknícím po Post a Homogenic mohou pomoci v orientaci. Nejde ale o dva kontrastní póly. Ať už se hudba stává mlhavě nekonkrétní (Dark Matter, Hollow) nebo se zmítá v prudkých beatových skrumážích (závěr Crystalline, Sacrifice, Mutual Core), ať třpytivě zvoní a cinká (to když dostane hlavní slovo harfa, gameleste nebo hang) nebo ztemněle hučí (sharpsichord, varhany, Teslův transformátor), neztrácí se vědomí souvislostí a pocit delikátně seřízené kosmické symfonie.

Biophilia není přísně se tvářícím experimentálním naschválem. Hravost a úsměv se z Björčina výrazového arzenálu nevytrácí ani když zpívá o kosmické prázdnotě, pučících krystalech, temné hmotě nebo virech jako metafoře destruktivního milostného vztahu. Na Biophilii se pokusila obsáhnout téměř vše, co nás obklopuje, co nás definuje, co se v nás zrcadlí. Světla i stíny, nekonečno i mikroskopické zázraky, mystérium života i hmoty, hvězdné nebe nad námi i rejdění chemických reakcí v nás. A především sílu, která nás vplétá do té nekonečné sítě vztahů. Výsledkem není velikášská artová bublina, ale okouzlená závrať. Neobyčejná hudební pouť, která dokáže ovlivnit způsob, jakým se díváme kolem sebe.

tracklist:

1. Moon
2. Thunderbolt
3. Crystalline
4. Cosmogony
5. Dark Matter
6. Holloe
7. Virus
8. Sacrifice
9. Mutual Core
10. Solstice