Björk - Medúlla (2004)

10/10

Album Vespertine posluchačům cestičku k sobě rozhodně neumetalo, ale Medúlla zachází v náročnosti ještě dál. Původní záměr natočit tuto desku výhradně s použitím lidských hlasů sice stoprocentně dodržený nebyl, přesto je tenhle nejpřirozenější hudební nástroj středobodem nahrávky a dělá z ní naprosto ojedinělý zážitek.

Björk je samozřejmě královnou celé vokální show, na výpomoc si navíc zjednala další vyhlášené hlasové ekvilibristy. Nám známější je pochopitelně Mike Patton, šílenec, který se do týmu kvalifikoval spíš, než účinkováním ve Faith No More, svými nevyzpytatelnými projekty typu Fantômas. Ještě výrazněji se tu uplatňuje kanadsko-inuitská zpěvačka a performerka Tanya Tagaq, jejíž hrdelní zpěv, skřeky, přerývané vzdychání a mručení odkrývají ty nejhlubší, divoké, zvířecí vrstvy naší lidské podstaty. Ve skladbě Ancestors, jejíž je zároveň spoluatorkou, dostává dokonce větší prostor než hlavní protagonistka. V písni Submarine zase Björk sekunduje legendární avantgardní písničkář Robert Wyatt, někdejší člen Soft Machine. A konečně úchvatné (nejen) pozadí v polovině skladeb vytváří pěvecké sbory The Icelandic Choir a London Choir.

Tím se ovšem využití hlasu na albu nevyčerpává. Také skoro všechny rytmické struktury a beaty jsou vytvořené ze samplů a smyček, jejichž základem byl lidský hlas nebo technikou beatboxu. Pro konzervativnější posluchače mohou být právě písně jako Where Is the Line, Who Is It nebo Triumph of a Heart, kde výrazný beat a melodie zpřehledňují písňovou kostru, jakousi podanou pomocnou rukou při proplouvání tajemnými krajinami alba. Nepůsobí ale dojmem komerční úlitby, jsou nedílnou součástí pečlivě prokomponovaného celku.

Björk se albem Medúlla posunula až někam do blízkosti experimentální vážné hudby aniž by ztratila na sdělnosti. Jako obvykle je vklad jejích spolupracovníků velmi podstatný, je to ale opět Björk, kdo drží v rukou všechny nitky a splétá je do jedinečného hudebního gobelínu, jehož seversky tajuplné vzory mají moc otvírat skryté šuplíky v našem nitru. Patetické? Taky se mi zdá, ale jen do chvíle, kdy mi tenhle skvost zase zazní v uších.

tracklist:

1. Pleasure Is All Mine
2. Show Me Forgiveness
3. Where Is the Line
4. Vökuró
5. Öll Birtan
6. Who Is It (Carry My Joy on the Left, Carry My Pain on the Right)
7. Submarine
8. Desired Constellation
9. Oceania
10. Sonnets/Unrealities XI
11. Ancestors
12. Mouth's Cradle
13. Midvikudags
14. Triumph of a Heart