Black Country, New Road - Ants from Up There (2022)

9/10

Ants from Up There by mohla být jen další z řady desek zaobírajících se citovým a duševním strádáním svých autorů, z mnoha důvodů jde ale o výjimečný počin. Skupina Black Country, New Road a především její dnes už někdejší frontman Isaac Wood do něho koncentrovali tolik bolesti, nejistoty a pochybností, stejně jako krásy a majestátnosti, že by to jiným vystačilo na celou kariéru. Mnohé o náladě alba napověděly už čtyři singly, které jeho vydání předcházely, teprve z celku ale vyšlo najevo, jak komplexní a intenzivní tvar se kapele podařilo sestavit. Bohužel ale také za nemalou cenu. Jen pár dní před vydáním alba Wood oznámil, že kvůli dlouhodobým psychickým problémům britský soubor opouští.

Přitom právě jeho vklad je zcela zásadní. Zatímco loňský debut byl kontrastní skládačkou instrumentálních a polomluvených pasáží, album Ants from Up There Woodův srdceryvný vokál zcela ovládl a pulzuje v něm jako obnažený nerv. Bolest, kterou vyjadřuje, z větší části pramení ze zlomeného srdce, ale i takový zdánlivě banální a v populární hudbě značně ošoupaný námět se v jeho podání mění v mnohovýznamovou a emocionálně bohatou výpověď o zkušenosti sociálně nejistého mileniála v současném světě. K frustraci z nevydařeného vztahu, jemuž se Wood totálně odevzdal, přistupuje úzkost z běžných společenských interakcí, ale i paralyzující tlak, který svým očekáváním a projekcemi vyvíjí publikum na umělce. Wood navíc skladby provázal sítí popkulturních i jiných odkazů, které se opakují a vzájemně doplňují. V labyrintu jeho duševních strastí se setkáváme s Warhammerem, nadzvukovým letadlem Concorde, Billie Eilish i Jindřichem VIII. a jen pokud album posloucháme jako celek, dává tahle hra se symboly smysl.

Opravdovosti emocí obsažených ve Woodově zpěvu odpovídá i zvuková koncepce alba. Skutečnost, že většina materiálu byla nahrávaná živě, staví kapela směle na odiv. Místo vycizelovaného sound designu vsázejí na akustickou vřelost, se všemi nedokonalostmi a nahodilostmi, takže posluchač má neodbytný dojem, jako by s kapelou seděl přímo ve zkušebně. "Nerockové" nástroje jako saxofon, housle nebo flétna dostávají ještě víc prostoru než na albu For the First Time a jejich bohaté a zároveň neučesané textury dávají vzpomenout na dřevní časy prog rocku, jehož postupy ovšem skupina používá jako vyjadřovací prostředek, nikoli jako trenažér po svá ega. Ostatně kontrastů, prudkých zvratů a disonancí charakteristických pro debut znatelně ubylo ve prospěch písňových struktur a často velmi výrazných melodií. Ve chvíli, kdy skladby jako Chaos Space Marine nebo The Place Where He Inserted the Blade vybuchují do nečekaně chytlavých refrénů, mají Black Country, New Road pozoruhodně blízko k rané tvorbě Arcade Fire, což je inspirace, k níž se sami hlásí.

Závěrečným třídílným monumentem Basketball Shoes album kulminuje ve zdrcujícím emocionálním gejzíru, velkolepém a tragickém sebeodevzdání, které spíná různé textařské i hudební motivy prostupující celým albem. Přitom v procesu tvorby byl pohyb přesně opačný: právě tato skladba, kterou už fanoušci dlouho znají z koncertů, stála na počátku všeho, právě kolem ní vystavěli Black Country, New Road celý koncept a zároveň byla předurčená k tomu všechno uzavřít. "Myslím, že byste prostě nedokázali věnovat dostatečnou pozornost čemukoli, co by následovalo, protože její poslech je tak zničující." podotýká k tomu basista Tyler Hyde. Píseň se tak stala trýznivým i povznášejícím rozloučením nejen s mimořádně působivým albem, ale podle všeho i s Isaacem Woodem jako členem kapely, která tak stojí znovu na začátku. Můžeme jen doufat, že jeho odchod do ústraní nebude definitivní a nezařadí se tak do galerie tragických rockových hrdinů, kteří svůj talent strávili v jednom oslnivém záblesku.

tracklist:

1. Intro
2. Chaos Space Marine
3. Concorde
4. Bread Song
5. Good Will Hunting
6. Haldern
7. Mark's Theme
8. The Place Where He Inserted the Blade
9. Snow Globes
10. Basketball Shoes