Bombino - Deran (2018)

9/10

Tvorbu tuarežských hudebníků provází jeden utkvělý refrén a tím je hrdý patriotismus. U národa bez vlastního státu a s tak pohnutou minulostí i současností se není čemu divit. Navíc jde o vlastenectví jiného druhu než to nenávistně xenofobní, na jaké jsme zvyklí v našich končinách. Jeho saharská verze je jaksi melancholicky obrácená dovnitř a postrádá jakoukoliv jedovatou agresivitu. Tedy aspoň pokud jde o písně, protože jinak mají Tuaregové s hájením svých zájmů se zbraní v ruce bohaté zkušenosti.

Deran, nejnovější album nigerského kytaristy a zpěváka Omary Moctara aka Bombina s touto ideovou konstantou opět souzní a téma vztahu k domovině dokonce užívá jako leitmotiv. To, v čem vybočuje, je neobvyklá dávka pozitivního náboje, kterým se autor snaží dodat svým soukmenovcům víru v lepší budoucnost. Samozřejmě se nezříká posmutnělých nálad, tak typických pro saharské kapely (kolébavá vznešenost písně Midiwan je přesně z toho rodu), ani dravého rockového nápřahu, který akcentoval především na minulé desce Azel. Celkově je však Deran nezvykle a cíleně optimistickou kolekcí. Bombinova kapela je dokonce i v těch nadupaných elektrických kusech jako je Imajghane nebo Tamasheq spíš uvolněná než útočná, taková Ouhlin pak zní vyloženě rozpustile.

Ačkoli Bombino samozřejmě také výborně zpívá, hvězdnou reputaci si získal především jako brilantní kytarista a na Deran ji stoprocentně potvrzuje. Bývá pohodlným sterotypem nadhodit v podobných případech něco o saharském Hendrixovi, tady bych ale zkusil vytáhnout jméno jiné kytarové legendy, a sice Carlose Santany. Cítím u nich podobný feeling, načasování vyhrávek a sól i schopnost propojit rockové a exotické výrazivo. Nejsilněji ta (pravděpodobně nevědomá) příbuznost rezonuje v instrumentální skladbě Takamba, podkreslené éterickými klávesovými motivy. Podle očekávání Bombino také dál úspěšně kultivuje svůj vynález "tuareggae", zde v podobě klipové vějičky Tehigren, ale ani v písních Imajghane nebo Tenesse není snadné rozhodnout, jestli se pohupují v rytmu jamajském nebo tom velbloudím.

Další oblíbené klišé hovořívá o návratu ke kořenům. I když tematické zaměření alba a přitlumení rockových postupů předchozích nahrávek, produkovaných Danem Auerbachem resp. Davidem Longstrethem, by k jeho použití svádělo, Bombinovo pojetí tuarežské tradice zůstává moderní a otevřené. Pouze z marocké Casablanky, kde se album nahrávalo, upřeněji hledí směrem k domovu.

tracklist:

1. Imajghane
2. Deran Deran Alkheir
3. Tehigren
4. Midiwan
5. Tenesse
6. Oulhin
7. Adouni Dagh
8. Tamasheq
9. Takamba
10. Adouagh Chegren