Bruce Springsteen - High Hopes (2014)
8/10
V minulosti jsme se už dvakrát mohli přesvědčit, že odtajňování archivů nemusí ve Springsteenově případě znamenat jen příjemné vyplnění pauzy mezi řadovými deskami. Jak opulentní čtyřdiskový set Tracks z roku 1999, tak zúročení nedobrovolné nahrávací odmlky z let 1976-77 na dvojalbu The Promise před třemi lety nabídly v drtivé většině případů pravé poklady. Jak se můžeme dočíst v nedávno do češtiny přeložené biografii Clintona Heylina, Springsteen měl vždycky k dispozici nadbytek kvalitního písňového materiálu, a taky velké a často stresující potíže s jeho selekcí pro jednotlivá studiová alba. Vždycky mu hodně záleželo na jejich celistvosti a tak se leckterý prvotřídní song nedočkal zveřejnění jen proto, že nezapadal do koncepce.
Na letošní leden si nestárnoucí rock'n'rollový buldozer připravil další průřez svým "stínovým" repertoárem, tentokrát ho ale prezentuje jako klasickou řadovku. Takový krok může být dost ošemetný, protože právě ta zmiňovná tématická propojenost charakteristická pro Springsteenovy studiové počiny se na High Hopes hledá těžko, a už teď mu to kdejaký recenzent otlouká o hlavu. Ale na druhou stranu kvalita většiny písniček je natolik vysoká, že si album vřazení do základní diskografie plně zaslouží a alibistické tlachání o tom, že jde přece o zbytky, takže to nemůže být úplně ono, můžeme s klidným svědomím vynechat a měřit album tím nejpřísnějším metrem. Navíc vydání desky předcházely regulérní studiové sessions a všechno jsou to čerstvé, aktuální nahrávky, do kterých byly jen v několika případech přimíchány starší záznamy. Právě díky této strategii tak můžeme z desky slyšet i party nedávno zesnulých pilířů E Street Bandu Clarence Clemonse a Dannyho Federiciho opět po boku všech pozůstalých kolegů a tentokrát i za masivní podpory Toma Morella, který se v menší míře podílel už na předchozím Wrecking Ball.
Je na každém posluchači, jestli bude zmíněnou stylovou i náladovou různorodost alba vnímat jako vadu nebo přednost. Mě nakonec jeho poslech vmanévroval někam doprostřed. Vychutnávám si jednotlivé položky, pěkně jednu po druhé, a ztrácím přitom potřebu lámat si hlavu s vyvážeností celku. A musím s potěšením konstatovat, že moje "hopes", které jsou ve Springsteenově případě vždycky hodně "high", jen opravdu zřídka zklamaně vadnou.
Začíná se první ze tří pozoruhodných coververzí, brunátnou, dechy obrněnou titulní skladbou od amerického temného bluesmana Tima Scotta McConnella, která Bruceovi učarovala už v polovině 90. let. Efektnější entrée si lze těžko představit. S další dvojicí umělecky ambicióznějších skladeb se ale noříme do klidnějších vod. Harry's Place rezignuje na melodickou okázalost a zpěvák v ní víceméně odříkává působivou reportáž z mafiánského podsvětí. Právě tady se také poprvé ze záhrobí zablyští Clemonsův saxík. Důkazem, že Springsteen zdaleka ještě není neškodnou, obecně uznávanou institucí, je píseň American Skin (41 Shots). V roce 2000 jejím prostřednictvím reagoval na zastřelení guinejského imigranta Amadou Dialla a mezi potrefenými - tedy newyorskými policisty - vyvolal silnou vlnu nenávistných reakcí. Do značné míry neopodstatněných, nutno dodat. Ty nejrychlejší a nejagresivnější z nich pocházely tehdy od lidí, kteří skladbu ještě ani neslyšeli a projektovali si do ní něco, co neobsahovala. V American Skin nejde o žádnou krátkozrakou obžalobu skrytého rasismu v řadách NYC Cops, nýbrž o mnohem obecnější lament nad ovzduším strachu, který v ulicích po zuby ozbrojené Ameriky panuje. Naléhavá, mohutně gradující skladba je na letošní novince rozhodně jedním z vrcholů.
V dalších minutách už se s nějakou jednotnou tváří alba můžeme definitivně rozloučit. Just Like Fire Would od australských The Saints se perfektně trefuje do Springsteenovy robustní stadionové polohy, zatímco Down in the Hole je křehkou a depresivní připomínkou nálad, které po 11. září formovaly comebackovou desku The Rising. Gospelově odvázané "raise your hand, raise your hand" v písni Heaven's Wall rámuje starozákonní obrazy z izraelské pouště. Frankie Fell in Love je přesně tím nadupaným testosteronovým odvazem, jakými kdysi Springsteen napěchoval můj oblíbený dvoják The River, a po jakých se mi na posledních albech dost stýskalo. Do bezstarostného rozhlašování, jak ta láska s Frankiem cloumá, vsunul vtipnou potyčku Einsteina (rozum) se Shakespearem (srdce) a E Street Band k tomu šlape na pedál jako zamlada. V následující This Is Your Sword vidím naproti tomu slabší článek, hlavně díky nabubřele sentimentálnímu textu, i když ten může být v souvislosti se vznosnou, keltsky znějící melodií vnímán i jako lehká stylizace. O Hunter of Invisible Game už ale zase žádné pochybnosti nemám. S dylanovskou ledabylostí frázovaná zpověď poutníka pustinami země i duše si vláčně hoví v objetí smyčcových vlnek, a ač neveselá, spíš hřeje než zebe.
K písni The Ghost of Tom Joad ze stejnojmenného alba, kterou zahajoval předloňský koncert v Synot Tip Areně, se Springsteen vrací v přitvrzené, rozkošatělé verzi. Pěvecky mu v ní překvapivě vypomáhá Tom Morello, jehož charakteristický kytarový styl má na desce hodně velký prostor. Skoro jako by už patřil do rodiny. Právě na zmíněnou kolekci křehkých sociálních balad z roku 1995 by dobře zapadla skladba The Wall ozdobená medovou trubkou, v níž autor vzpomíná na muzikantského parťáka z mládí, který se nevrátil z Vietnamu. A na úplný závěr nás čeká třetí z coverů, sladký plod zpěvákovy dlouholeté fascinace tvorbou Suicide v podobě katarzní verze jejich mantry Dream Baby Dream. Když jí před lety poprvé slyšel její autor Alan Vega, zmocňoval se ho údajně pocit, že se jeho kariéra právě završila a může to s klidným svědomím zabalit. Doufám, že se takhle úchvatným způsobem někdo nechopí některé Springsteenovy pecky a jeho tak nebudou napadat podobné nesmysly. Je totiž evidentní, že mu to i do šuplíku skládá pořád stejně skvěle jako na oficiální placky, a někdy ještě líp.
tracklist:
1. High Hopes
2. Harry's Place
3. American Skin (41 Shots)
4. Just Like Fire Would
5. Down in the Hole
6. Heaven's Wall
7. Frankie Fell in Love
8. This Is Your Sword
9. Hunter of Invisible Game
10. The Ghost of Tom Joad
11. The Wall
12. Dream Baby Dream