Buena Vista Social Club - Lost and Found (2015)
8/10
Každá pohádka jednou končí. Vzkříšení písní a hudebních hvězd předcastrovské Kuby, k němuž došlo v roce 1996 díky vydavatelství World Circuit, se setkalo s tak nečekaným a masivním úspěchem, že stíny tohoto projektu se prodloužily do mnoha následujících let. Buena Vista Social Club se stal pojmem, stejnojmenné album se prodávalo po miliónech, snad všichni význační hudebníci, kteří se na něm podíleli, se následně dočkali vlastních profilových nahrávek a dobývali koncertní sály napříč zeměkoulí. Těm nejslovutnějším a nejstarším z veteránů nebylo dáno pobývat v záři pozdní slávy dlouho. Během následujícího desetiletí odešli z tohoto světa Compay Segundo, Rubén González i Ibrahim Ferrer, jejich kolegové však pod názvem Orquesta Buena Vista Social Club dál koncertovali až do roku 2015, kdy ohlásili rozlučkové turné.
Pro lidi z labelu World Circuit šlo o jedinečnou příležitost k nahlédnutí do archivu. Není velkým překvapením, že v něm nalezli množství utajených skvostů, které se z různých důvodů zatím na žádnou desku nedostaly, přesto by byla věčná škoda je dál před světem ukrývat. Kompilace dostala přiléhavý název Lost and Found a potkáváme se na ní se všemi starými známými. Ústřední hvězdou, jejíž silueta zdobí i cover alba, je opět Ibrahim Ferrer, představený třemi živými nahrávkami z vyprodaného koncertu v Paříži. Ty o jeho pěveckých kvalitách vypovídají možná ještě výmluvněji než studiové snímky a to samé platí i o spontánní energii doprovodného orchestru. Především píseň Mami Me Gustó je strhující jízda, špikovaná sóly a výbuchy dechové sekce.
Všechny ostatní nahrávky vznikly v havanském studiu Egrem, kde bylo několik následujících let po vydání alba Buena Vista Social Club skutečně rušno. Sólové desky tu vedle Ferrera, Segunda nebo Omary Portuondo natáčeli basista Orlando "Cachaíto" López, trombonista Jesus "Aguaje" Ramos nebo trumpetista Manuel "Guajiro" Mirabal. Právě z frekvencí, během nichž vznikala jejich alba, pocházejí na Lost and Found prezentované nahrávky, které za těmi již vydanými kvalitativně nijak nezaostávají, jen se prostě tenkrát nevešly. To platí i o písních Macusa a Lágrimas negras, produkovaných ještě Ry Cooderem pro původní album, v nichž excelují Compay Segundo s Eliadesem Ochoou resp. Omara Portuondo. V roce vydání pětaosmdesátiletá zpěvačka je zde zastoupená ještě skladbou Tiene Sabor, která pro změnu vypadla z její sólové desky Flor de Amor z čistě dramaturgických důvodů.
Písně, které by klidně mohly zdobit řadová alba, doplňuje i několik zdánlivě marginálních, přesto vzácných "outtakes". Bonusový, necelou minutu dlouhý záznam zpěvu Rubéna Gonzáleze, který na zkoušce napodobuje klavírní sólo, je "jen" milou raritou k uctění fenomenálního pianisty. Ovšem dvě sólová kytarová čísla Eliadese Ochoy (Quiéreme Mucho a Pedacito de Papel), která ve studiu nahrál pro vlastní potěchu, když už všichni ostatní odešli do hajan, okouzlují jak virtuozitou, tak spontánností a jsou plnohodnotnou součástí kompilace, která je všechno, jen ne zbytečná. Resuscitace kubánské hudby 40. a 50. let, započatá v roce 1996 vlastně z nouze (jako náhrada za nerealizovaný afro-kubánský projekt), se protáhla na bezmála dvě dekády, ovlivnila stovky hudebníků po celém světě a album Lost and Found za ní učinilo důstojnou a nanejvýš příjemnou tečku.
tracklist:
- Bruca maniguá
- Macusa
- Tiene Sabor
- Bodas de Oro
- Black Chicken 37
- Habanera
- Como Fue
- Guajira en F
- Quiéreme Mucho
- Pedacito de Papel
- Mami Me Gustó
- Lágrimas negras
- Como Siento Yo
- Rubén Sings!