Calexico - The Thread That Keeps Us (2018)
8/10
Joey Burns označil v rozhovoru pro server Noisetrade nové album Calexico za nejpestřejší od průlomového Feast of Fire z roku 2003. Něco na tom určitě bude. Vzhledem k šíři vlivů, které formovaly tvář kapely, neměla ústřední dvojice Joey Burns a John Convertino s rozmanitostí materiálu nikdy problém. Už tak dost ohebný termín americana pančuje arizonské duo indierockovým důrazem i melancholií stejně nenuceně jako postrockovým citem pro budování atmosféry nebo přísadami zpoza mexické hranice, přičemž pohromadě to celé drží vyzrálý a přesvědčivý songwriting. Z vysoké úrovně, jakou si diskografie Calexico dlouhodobě udržuje, novinka The Thread That Keeps Us nijak neslevuje, ovšem v žánrové různorodosti jde tentokrát skoro do rizika.
Úvodní tři skladby tvoří ještě docela konzistentní blok s převažujícím kytarovým a na poměry Calexico docela důrazným zvukem, po prvním ze tří krátkých instrumentálních předělů se ale písně stávají podstatně promiskuitnějšími. A taky tanečnějšími. Dusavý beat a troufale popový refrén Under the Wheel (pracovní název "Disco Cumbia" by býval byl výstižný) je najednou jako z jiného světa nebo aspoň desky. Po folkové The Town & Miss Lorraine, která jako by vypadla z některého z Youngových "žňových" alb, následuje teď už čistokrevná, španělsky zpívaná cumbia Flores y Tamales a funky spodek Another Space zase budí podezření, jestli se Calexico neinspirovali současným směřováním Arcade Fire.
Posluchači by se z toho mohla trochu zatočit hlava. Vtírají se otázky, jestli skupina nehazarduje s vlastní identitou a jestli prostředek alba není spíš takovou samoúčelnou přehlídkou "co všechno dovedeme". S dalšími poslechy ale takové rýpání ztrácí sílu, protože písničky, ač žánrově nesourodé, jsou taky skvěle napsané, se silnými motivy a domyšlenými aranžemi (jazzově rozevlátá trubka v závěru Another Space). A to ještě nejsme na konci. Mimořádně povedená je Eyes Wide Awake, kterou působivě obtáčí kolísavé kytarové vytí a Burnsův zpěv se ve své úpěnlivosti blíží yorkeovským polohám (k starším Radiohead vzor Paranoid Android ostatně nemá daleko ani skladba Bridges to Nowhere). S tím pak kontrastuje laneganovsky zamračený vokál nad drsným kytarový riffem v následující Dead in the Water. Závěr už se nese opět v akustickém duchu a album končí konejšivým vzkazem "I want you to know this song's for you / And I need you to know that I love you", jehož zdánlivá banalita se nevylučuje s věrohodností. Ta Calexico ani tentokrát nechybí.
K plnějšímu a energičtějšímu zvuku skupinu podle vlastních slov inspirovala potřeba reagovat na znepokojivé dění ve světě (muzikanty, kteří tuhle potřebu nemají, abychom pomalu hledali s lupou), ale i vzrůstající potěšení z živého hraní. To se evidentně přeneslo i do nahrávacího studia Panoramic House, kde album z větší části vzniklo a které si nadšená kapela rovněž nemůže vynachválit. The Thread That Keeps Us vykazuje značnou odolnost vůči rutině a přetrvávající chuť překračovat vlastní stín. "Když některý z nápadů zní příliš všedně, odložíme ho a tvoříme dál." říká Burns. Tahle kreativní pojistka, zdá se, stále funguje.
tracklist:
1. End of the World with You
2. Voices in the Field
3. Bridge to Nowhere
4. Spinball
5. Under the Wheels
6. The Town & Miss Lorraine
7. Flores y Tamales
8. Another Space
9. Unconditional Waltz
10. Girl in the Forest
11. Eyes Wide Awake
12. Shortboard
13. Thrown to the Wild
14. Music Box