Can - Ege Bamyasi (1972)
10/10
Všechno to novátorské a vzrušující, co přinesly předchozí desky Can, je na Ege Bamyasi dvakrát podtrženo a vyzdviženo ještě o patro výš. Skladby, které tihle němečtí vizionáři tentokrát ve studiu vyčarovali, mají pevnější kontury, jsou zvukově vycizelovanější, projasněnější, ale jejich relativní přístupnost nemá za následek nějaké rozmělnění nebo zploštění. Vytříbená práce se zvukovými vrstvami spíš umožňuje posluchači jakési ostřejší vidění, ve kterém fascinující hudební struktury pětice nabývají na intenzitě.
Je to opět rytmus, který určuje jejich podobu a směr. Zároveň hypnotizující i neposedný, tvořící jednotné kontinuum i vyprávějící příběh. Holger Czukay (basa) a Jaki Liebezeit (bicí) jsou dva pavoučí mistři snovající v dokonalém souladu rafinované vzorce, jejichž geometrie má svůj minimalistický řád, ale i latentní neklid, který naplno propukne v polovině desetiminutové Soup, kde se umíněněně poskakující rytmus rozpadá a drolí do zvukových chuchvalců a cárů.
Myslím, že právě v prazvláštním napětí mezi strojovou pravidelností a utajenou živelností, skrze níž do skladeb prosakují chaotické prvky, leží hlavní kouzlo hudby Can. To ale samozřejmě zásadní měrou dotvářejí i Karoliho variabilní kytarová hra přecházející z kvílení a skřeků přes náladotvorné šmouhy k stručným beglajtovým ornamentům a Schmidtova klávesová kouzla, která rovněž sahají od zvukové abstrakce až k melodickým vyhrávkám, jako je třeba motiv vynořivší se v závěru Vitamin C, který jakoby patřil někam do začátku minulého století.
Suzukiho zpěv je o poznání výraznější, než na Tago Mago a je také štědřejší na výrazné melodie (pinkfloydovsky zpěvná Sing Swan Song, Vitamin C, Spoon) aniž by zanedbával expresivní polohy. Pořád je ale jedním z pěti koleček propojeného mechanismu. Can nejsou souborem sólistů, ale týmovou laboratoří, pulzující biotronickou tkání s vlastními pravidly. Je třeba všech složek aby se z Pinch mohl stát ten horečnatý náměsíčný rituál, z One More Night latinsky odlehčený tanec dešťových kapek, z I'm So Green klouzavý psychedelický funk, a aby mohlo vzniknout tak průkopnické a přitom nadčasové dílo, jakým Ege Bamyasi bezesporu je.
tracklist:
1. Pinch
2. Sing Swan Song
3. One More Night
4. Vitamin C
5. Soup
6. I'm So Green
7. Spoon