Čechomor - Co sa stalo nové (2005)

9/10

Jestli sebou masivní komerční průlom Čechomoru s albem Proměny přinesl něco negativního (kromě faktu, že teď je najednou poslouchal každý), pak to byla neúměrná ediční aktivita. Od té doby vydává skupina víc živých alb, výběrů a tematických bokovek, než skutečně novinkových kolekcí a ztrácí tím poněkud svojí exkluzivitu. Co sa stalo nové vyšlo pět let po předchozí řadovce a mezitím stačily spatřit světlo světa dva živáky, jeden soundtrack a reedice prvních dvou desek, což skutečně zavání komerčně motivovanou nadprodukcí. Obavy, jestli novinka nebude trpět rozmělněním osvědčeného receptu, byly tedy na místě, ale naštěstí se ani v nejmenším nepotvrdily.

Na první poslech je jasné, že produkci byla věnovaná mimořádná pečlivost, která ale neskončila přešlechtěností a zakrněním přirozeného muzikantského kořínku. Na pestrých a nápaditých aranžích se jistě podepsala ruka Bena Mandelsona, producenta, který se v manéži world music těší velmi dobré pověsti. V téhle rovině se kapela posunula opravdu o notný kus dál, zvuk je perfektně dynamicky vyvážený, kompozice členité, ale ne překomplikované. Prvoplánově chytlavých hitů možná trochu ubylo, ale bohatě to vyvažuje právě aranžérská invence. Za příklad může sloužit nebývale přitvrzená Katuša nebo zbojnická dumka Na Vsetíně páni. Kytara Františka Černého už nesází jen obyčejná kila, ale často se vytasí s neotřelou vyhrávkou a po písničkách se prochází s podstatně větším sebevědomím. A bicí, které na albu Čechomor ještě ne vždycky splynuly se svým okolím, jsou tentokrát v rukou nováčka Romana Lomtadzeho dokonale propojené s folklórní podstatou skladeb a kladou důraz na těch správných místech.

Hosté jsou na desce jen tři, zato ale jakostní. Neustále zrající Lenka Dusilová září především ve skočných Neber sobě a Do kostela zvonili. Japonský bubenický mág Joji Hirota má svou sólovou chvilku v úvodu titulní písně, tenhle výstup mi ale přes všechen respekt k jeho umění připadá trochu samoúčelně přilepený. Skutečnou ozdobou desky je ovšem účast Iarly Ó Lionáirda, mistra staroirského stylu zpěvu sean nós a jedné z hlav multikulturní saně jménem Afro Celt Sound System. Bezeslovným vokálem obkrouží nejdříve baladu Z večera je jasno, ve Zločinu pak už naplno předvede krásu svého hlasu a v duetu s Františkem Černým vytváří dokonalou symbiózu keltského a slovanského živlu.

Čechomor není autorským sdružením a tvůrčí metoda založená na přepracovávání lidových písní má svoje mantinely. S přihlédnutím k této skutečnosti ale na albu Co sa stalo nové skupina dokázala překročit svůj stín. Nenechala se zlákat symfonickým vábením Proměn k opakovanému ždímání úspěšného modelu, naopak přidala na údernosti a rozmanitosti a vypiplala po všech stránkách dotažené dílko. Dogmatičtí strážci folklórních svatostánků asi pořád skřípou zuby, nepřátelé všeho komerčně úspěšného ohrnují nos, ale na kráse a sdělnosti těch zmodernizovaných lidovek to nic nemění, stačí jen zahodit předsudky. A mě nezbývá než si přát: méně těch živáků, méně těch živáků... 

tracklist:

1. Hej, bystrá voda
2. Z večera je jasno
3. Neber sobě
4. Zločin
5. Co sa stalo nové
6. Až půjdou cikáni
7. Katuša
8. Hezký Janek
9. Na Vsetíně páni
10. Ej, dolu Váhom
11. Do kostela zvonili
12. Malovaný kostel
13. Teče voděnka
14. Za gorum za vodum