Čechomor - Místečko (2011)

6/10

Snahu o překračování svých limitů rozhodně nemůžeme Čechomoru upřít. Pauzy mezi řadovými alby se sice setrvale prodlužují (čtyři, pět a tentokrát už šest let) a vyplňuje je stále víc těch neřadových, ale když už dojde na lámání chleba, skupina si dá opravdu záležet. Místečko prozrazuje stejně poctivou a svědomitou přípravu jako předchozí Co sa stalo nové a chuť k experimentování ještě větší. Výsledek ale bohužel svědčí o tom, že honba za novotami byla tentokrát asi až příliš urputná. Nahrávka má svoje vrcholy, solidní průměr ale i jasné propady a pohromadě moc nedrží.

Ukazuje se, že Ben Mandelson, producent alba Co sa stalo nové, byl přeci jen citlivějším koordinátorem než Gerry Leonard v aktuálním případě. Irský kytarista má na svém kontě spolupráce s Davidem Bowiem, Rufusem Wainwrightem nebo Suzanne Vega (z její kapely také přitáhl do studia bubeníka Douga Yowella) a zvuk, jaký Čechomoru zprostředkoval, opravdu snese nejpřísnější měřítka. Ale se skloubením všech těch experimentů a úkroků stranou do fungujícího celku už to nedopadlo tak oslnivě.

Zařazení prvních autorských pokusů si určitě zasluhuje uznání za odvahu, ale Čechomor si na nich tak trochu vylámal zuby. Původní text k písni Čarovná jen dokazuje, jak těžké je uměle napodobit přirozený a nehledaný půvab těch lidových, vyloženým přešlapem je ovšem až titulní Místečko, k němuž složil hudbu slovenský hitmaker Ivan Tásler a dotlačil tak Čechomor až někam do blízkosti knedlíkového patosu kapel typu Argemy. Jeho afektovaný pěvecký příspěvek pak už je na hranici sebeparodie. Nic ale není černobílé a tak se týž Tásler ve skladbě Andulka zasloužil naopak o jeden z vrcholů alba. Skladbu hodně nakopává skřípající Leonardova kytara i stick dalšího prvoligového hosta, Tonyho Levina, ale je to právě brunátný výraz Táslerova vokálu, tentokrát dokonale souznící s textem, který z ní dělá skutečné tango furioso s tím správným ždibcem funebrální nadsázky.

Výtečně dopadly i obě písně, do nichž si Čechomor přizval legendu horňácké cimbálovky, zpěváka a houslistu Martina Hrbáče. Jeho zemitý projev se s moderními anžérskými postupy nijak netluče a nádherně se vyjímá jak ve skladbě Brodil Janko koně, tak i v řádně přitvrzené Kněždubské věži, kde celý ansámbl může dokonce připomenout švédskou Hedningarnu. V tomto i jiných případech se skupina nebojí lehkých elektronických vylepšení, aranžérských i harmonických inovací lidových nápěvů, ale s kolísavými výsledky. Ve snaze o za každou cenu neotřelý přístup zabředává občas do křečovité bezradnosti (Chodil páter, Lístek z vojny, Není na Moravě s tuctovými hardockovými riffy), jindy navazuje na mistrovské úpravy z minulé desky úspěšněji (Vojenské mundury, V tej naší studni, Limbora). Celkově však z nahrávky trčí nevyjasněná koncepce a usnaženost příliš často, než aby se dala označit jinak než jako zklamání. Méně mohlo být více.

tracklist:

1. Intro
2. Čarovná
3. Vojenské mundury
4. V tej naší studni
5. Místečko
6. Putovali hudci
7. Andulka
8. Chodil páter
9. Brodil Janko koně
10. Lístek z vojny
11. Není na Moravě
12. Kněždubská věž
13. Limbora
14. Věrní čápi