Cocteau Twins - Victorialand (1986)
9/10
Pokud mělo Treasure, třetí album skotské skupiny Cocteau Twins vůbec nějakou vadu na kráse, pak by jí mohl být dobově přeexponovný zvuk bicího automatu. Následující nahrávka s názvem Victorialand představuje z tohoto pohledu opačný extrém. Baskytarista Simon Raymonde, vytížený prací na druhé desce projektu This Mortal Coil, se nahrávání nezúčastnil a s jeho basovými linkami téměř vymizely i programované bicí, které tu uslyšíme jen občas a spíš náznakově (Lazy Calm, Little Spacey). Až na nenápadné saxofonové imprese v první a poslední skladbě tak Robin Guthrie obstarává prakticky veškerou instrumentaci, která vedle syntezátorů stojí a padá především s jeho všemožně modulovanou a zefektovanou kytarou.
Písně Cocteau Twins díky tomu zprůsvitněly, rozostřily se a získaly místy až ambientní charakter. Křehké fantaskní krajky Guthrieho kytary v takto obnažené podobě ještě víc vyniknou. Zpěv Elizabet Frazer se do pableskující zvukové clony často zanořuje, čímž se stává ještě abstraktnějším a nehmotnějším, stále se však vlní v roztodivných melodických ornamentech, z jejichž nepolapitelnosti a smělosti se až točí hlava. Se stejnou unikavostí se realitě vzdalují i texty. Hledat v nich konkrétní významy je jako chtít zachytit do dlaně mýdlovou bublinu, přesto mají v případě tohoto alba určitý zastřešující, i když velice volný a z prchavých dojmů utkaný rámec.
Pokud se nám při poslechu alba pod víčky samovolně vynořují půvabné přírodní scenérie, jsme na správné stopě. Klíčovou inspirací pro album byl i u nás kdysi velmi populární dokumentární seriál Davida Attenborougha Živá planeta a Cocteau Twins z něho evidentně nejvíce zaujaly epizody týkající se polárních krajů. Svědčí o tom už titul alba označující část Antarktidy, ale i názvy některých skladeb jako Whales Tails, Oomingmak (inuitský výraz pro pižmoně) nebo How to Bring a Blush to the Snow. Ovšem k nějaké mělké new age kulise ke zpěvu velryb má Victorialand pořád daleko, na to jsou písně dvojice příliš originální, emotivní a různorodé. Převládají sice zasněné, konejšivé nálady, ale skladbou Throughout the Dark Months of April and May se vinou i temnější a znepokojivější vibrace, hravá Oomingmak má v sobě něco z tajuplné dětské říkanky, Little Spacey zase uhrane až aristokratickou vznešeností.
Svou průzračnou, éterickou čistotou se album v rámci diskografie kapely vymyká, není však pouze jednorázovým vybočením bez dopadu na její další vývoj. Jemná zvukomalba, která na předešlých nahrávkách postupně krystalizovala a nyní stanula v centru pozornosti, se odráží i v následujících počinech Cocteau Twins, kde se k ní připojí ještě zesílený důraz na tradičnější písňovou formu. Vnímat album Victorialand pouze jako zvukově dietnější variaci na dosavadní tvorbu skupiny by byla škoda. Má nejen svou jedinečnou křehkou kvalitu, ale v důsledku představuje i logický evoluční krok.
tracklist:
- Lazy Calm
- Fluffy Tufts
- Throughout the Dark Months of April and May
- Whales Tails
- Oomingmak
- Little Spacey
- Feet-Like Fins
- How to Bring a Blush to the Snow
- The Thinner the Air