Creedence Clearwater Revival - Cosmo's Factory (1970)

10/10

"To jsou Creedence Clearwater Revival. Klasickej rock."
"Vím, co to je. Je to starej rock, to z něho ještě nedělá klasiku. Včerejší sračka je pořád sračka."
"Ty je nemáš rád?"
"Je to jako by mi do zadku vrazili šišku."

Pikantní dialog, který na pozadí písně Fortunate Son vede John McClane s mladým hackerem ve čtyřce Smrtonosné pasti, vystihuje ve zkratce status skupiny Creedence Clearwater Revival v jednadvacátém století. Stejně jako stárnoucí ranař Bruce Willise tady vynálezci swamp rocku symbolizují něco v očích teenagerů beznadějně přežilého, nezajímavý a opovrženíhodný relikt starých časů. Jenže podobně jako John McClane i coby padesátník nakonec stejně zase všechny padouchy zkope do kulata, tak ani slavnou kalifornskou čtveřicí nelze na smetiště dějin odsunout tak snadno.

V historii rocku jsou stálice i komety a Creedence Clearwater Revival rozhodně patří do té druhé kategorie. Během pěti let existence odehráli nespočet strhujících koncertů a vydali celkem sedm velkých desek, přičemž ty čtyři zásadní vznikly v neuvěřitelných dvou sezónách. A ano, každá z nich je dnes klasikou. Nicméně CCR sklízeli úspěchy především díky hitovým singlům, nezřídka vydávaných se dvěma A-stranami a tudíž schopných bodovat v žebříčcích hned dvakrát. Na přelomu šesté a sedmé dekády, kdy albový formát zažíval mohutný rozmach a rockoví fanoušci lačnili po dalších a dalších koncepčních veledílech, to byl poněkud anachronický přístup, leckdo dokonce kapele vyčítal, že tím přejímá metody mainstreamového popu. Creedence se ale takto především hlásili k padesátým a začátku šedesátých let, kdy rock and roll a rhythm'n'blues měnily tvář populární hudby právě prostřednictvím SP nosičů. Navíc na rozdíl od všemožných psychedelických úletů a pseudouměleckého balastu, jaký na přelomu šesté a sedmé dekády vznikal jako na běžícím pásu, sevřené a úderné písně CCR zhoubný vliv zubu času ustály podstatně lépe.

Proud Mary, Bad Moon Rising, Green River, Down on the Corner, Fortunate Son, to je impozantní šňůra hitů, které vešly ve všeobecnou známost a dočkaly se mnoha přepracování. A v červenci roku 1970 tuhle sérii vydatně rozmnožily skladby z alba Cosmo's Factory, kterým ta krátká ale neobyčejně intenzivní jízda vyvrcholila. Sám John Fogerty při jeho realizaci cítil, že si kapela právě sahá na hranice svých možností. "Když jsem dělal na Cosmo's Factory, přemýšlel jsem o něm jako o jakési kulminaci. Hodně jsem se snažil aby bylo tak nějak završující a už jsem myslel na to, že po něm zahnu za roh a zkusím něco nového. Naneštěstí bylo v kapele už příliš mnoho napětí, takže to nové pak nebylo nutně šťastné." svěřil se před sedmi lety redaktorovi z The Washington Post v narážce na další osudy skupiny.

Výhradní autor i aranžér John Fogerty vládl kapele pevnou rukou. Ta měla na svědomí hektické pracovní tempo CCR v uplynulých dvou letech a byla nepochybně tmelícím prvkem, to ale nemohlo vydržet věčně. Především Johnův starší bratr, doprovodný kytarista Tom Fogerty nesl tuhle drezúru stále hůř, takže po následujícím albu Pendulum kapelu opustil a tím ji definitivně nasměroval k zániku. Odkazem na Johnem prosazovanou železnou kázeň je ostatně i samotný titul nahrávky. Vznikl z povzdechu bubeníka Douga "Cosmo" Clifforda, že musí do zkušebny chodit denně jako do fabriky a přestože šlo jen o interní vtípek, pro situaci v kapele je velmi výstižný. Fogertyho přístup byl zkrátka dvojsečný: efektivně poháněl tvůrčí motor kapely ale zároveň ho nezadržitelně přehříval.

Bez Toma Fogertyho nahrála kapela ve trojici ještě desku Mardi Gras, po ní už ale došlo k nevyhnutelnému. V roce 1972 příběh skončil a pochroumané vztahy mezi čtveřicí hudebníků se bohužel táhly po dlouhá léta. Rozhodnutí baskytaristy Stu Cooka a bubeníka Douga Clifforda spojit se v devadesátých letech pod názvem Creedence Clearwater Revisited a oprášit starý repertoár rozhodně k jejich napravení nepřispělo. Ani oba sourozenci se vlastně pořádně neusmířili až do Tomovy smrti v roce 1990. "Kdysi jsme chtěli být dospělí a dělat muziku. Ale řekl bych, že jsme toho dosáhli jen z poloviny. Staly se z nás rock'n'rollové hvězdy, ale nedospěli jsme." připustil na pohřbu s hořkostí John Fogerty, který po rozpadu kapely už nikdy nedosáhl srovnatelných úspěchů a dlouhé roky zápasil s tvůrčím blokem. Což je o to smutnější, o co impozantnější byl jeho tvořivý přetlak v dvouletce 1969-1970.

Album Cosmo's Fctory kapela zkompletovala už potřetí v sanfranciských Wally Heider Studios a jako obvykle přimíchala mezi Fogertyho autorské písně i několik coverů. Ve výsledné jedenáctce songů máme všechny vlivy, které formovaly nezaměnitelný zvuk CCR, jako na dlani. Klasický rock and roll reprezentují písně Ooby Dooby z repertoáru Roye Orbisona, My Baby Left Me, kterou proslavil především Elvis Presley, i vlastní Travellin' Band ve stylu Little Richarda. Bluesový standard Before You Accuse Me si kapela vypůjčila od Bo Diddleyho, country zastupuje rozpustile fantazírující Lookin' Out My Back Door. Verše o obrech, slonech, kouzelnících a létajících lžících sváděla některé současníky k výkladům podsouvajícím Fogertymu ztvárnění drogových halucinací, ve skutečnosti byl ale barvitý popis jakéhosi groteskního průvodu určený autorovu tříletému synkovi Joshovi. Ostatně málokterá kapela těch časů měla k substancím rozšiřujícím vědomí tak rezervovaný vztah jako právě Creedence. To jim ovšem nebránilo v účasti na největším drogovém večírku hippie éry ve Woodstocku v srpnu předchozího roku, z něhož vytěžili námět na další singlový trhák Who'll Stop the Rain. Ten bývá dáván do souvislosti s protestním hnutím proti válce ve Vietnamu, Fogerty tu ale spíš obecně vystihoval ducha květinové revolty, zatímco válečné téma už ztvárnil mnohem přímočařeji – a na základě osobní zkušenosti - ve starším songu Fortunate Son.

Who'll Stop the Rain je prakticky čistokrevný folk, zatímco své zálibě v rhythm'n'blues a soulu dávají CCR průchod v samotném závěru alba. Nejdříve v jedenáctiminutové verzi hitu Marvina Gaye I Heard It Through the Grapevine a následně i v původní baladě s gospelovým nádechem Long as I Can See the Light o domovu jako bezpečném přístavu i jako zdroji duchovního povzbuzení. Své stopy na nahrávce zanechala i módní psychedelická vlna, ozývající se hned v úvodní Ramble Tamble, která dramaticky mění tempo z nakopnutého rockabilly do youngovsky se valící kytarové hradby a zpět, stejně jako v písni Run Through the Jungle, jež si zase vystačí s jediným akordem a zlověstnou atmosférou, která textu, pranýřujícímu všeobecnou dostupnost zbraní ve Státech, sedí jako ulitá. A ve výčtu samozřejmě nesmí chybět ani přímočará a až euforická rocková pecka Up Around the Bend, dodnes jedna z nejhranějších.

Cosmo's Factory ale není jen nějaké nesourodé puzzle žánrů. CCR do všech dokázali vnést vlastní pohled a feeling a jejich unikátní zvuk je dodnes stejně inspirativní jako prameny, jimiž ho napájeli. Svůj podíl na tom má vedle Fogertyho geniálního songwritingu také jeho osobitý hlas, zdánlivě přiškrcený a přitom nesmírně razantní, pronikavý ale i výrazově tvárný. Písně kapely přebírali vedle nesčetných countryových a roots rockových hudebníků i takoví umělci jako Minutemen, The Gun Club, Sleater-Kinney nebo 16 Horsepower. Velmi rádi si jejich písně vybírají také filmaři, v úvodu zmíněný případ je jen jedním z mnoha. Většinou zaznívají tam, kde je potřeba zdůraznit dobovou atmosféru amerických sedmdesátek. Těch jsou Creedence pro mnohé ztělesněním, jejich odkaz ale v této dekádě nezamrzl. "Byli jedinou kapelou, která dokázala spojit hippies, vidláky i kritiky z New Yorkeru, nemluvě o mladších muzikantech jako byli Joe Strummer nebo Bruce Springsteen." shrnul Dorian Lynskey před pár lety v článku pro The Guardian. A jedním dechem dodal, co o skupině, která se svého času mohla co do popularity srovnávat s Beatles, prohlásil právě The Boss: "Nebyli nejmodernější kapelou na světě, jenom nejlepší."

tracklist:

1. Ramble Tamble
2. Before You Accuse Me
3. Travelin' Band
4. Ooby Dooby
5. Lookin' Out My Back Door
6. Run Through the Jungle
7. Up Around the Bend
8. My Baby Left Me
9. Who'll Stop the Rain
10. I Heard It Through the Grapevine
11. Long as I Can See the Light