Damien Rice - O (2003)

9/10

Velmi sebejistý a zralý debut, ačkoliv emoce, které z něj prýští, mají k vnitřní jistotě hodně daleko. Damien Rice se jím zařadil do čestné linie křehkých písničkářských solitérů po bok Nicka Drakea nebo otce i syna Buckleyovy. Společnou má s nimi niternou rozechvělost, beznadějné romantické odevzdání se své bolavé duši, ale i nesporný skladatelský talent.

Svoje písňové elegie buduje zvolna, z ticha, kde jeho zpěv splývá s šepotem, k slzavým dialogům kytary s houslemi a cellem a někdy postupně, jindy nenadále dospívá až k dramatickým výbuchům vášní za podpory monumentálního orchestrálního orgasmu. Jeho kompozice jsou folkově prostší než třeba u Jeffa Buckleyho, aranže taky neohromují množstvím nástrojů, většinou stojí na vynalézavé a přitom neexhibující akustické kytaře, a přesto mají ty písně v sobě něco velkolepého. Bezelstná romantika bez nadměrného cukrování, maximální prožitek, melodie z rodu nezapomenutelných.

Damienův zpěv je intimně vemlouvavý i vypjatě drásající, pro kontrast si nejednou vypomůže ženským vokálem, v případě skladby Eskimo dokonce hned operním, což je moment hodně nečekaný, ale i ten nakonec do celku zapadne.
Zvuk alba je krystalicky čistý a přitom neochuzený o přirozenost, jsou v něm slyšet dozvuky, ruchy, šelesty, ale není to ani lo-fi ani chladný perfekcionismus. Převládá pocit, že písničkář sedí právě teď vedle vás a nutí vás uvěřit, že doba pro velké city ještě neskončila. Neobyčejně smutná a neobyčejně krásná hudba.

tracklist:

1. Delicate
2. Volcano
3. The Blower's Daughter
4. Cannonball
5. Older Chests
6. Amie
7. Cheers Darlin'
8. Cold Water
9. I Remember
10. Eskimo
11. Prague (hidden track)
12. Silent Night (hidden track)