Danzig - I Luciferi (2002)

6/10

I na sedmé sólovce se Glenn Danzig drží svého kopyta (v případě tohohle sporého satanáše jsem tomu rčení nemohl odolat) a žádné industriální úlety jako na Blackacidevil se nekonají. Stará dobrá sabbathovská kila, hromující bicí a temnotu kázající zpěv, který nedostatek techniky dohání zuřivým nasazením. I když dost často se tu pan kapelník uchyluje k méně vypjatým rejstříkům a tehdy nemá daleko k projevu nebožtíka Petera Steeleho.

Zvuk je docela lo-fi, jeho neučesanost podtrhuje celkovou rouhačskou atmosféru, ale těžko říct, jestli to byl záměr. Nakonec jsou ale nejdůležitější skladby samotné a tady se mi zdá, že se Danzig zbytečně bojí silnějších melodických momentů. Písně brzy začnou splývat a šťavnaté riffy nenacházejí svoje refrénové vyvrcholení. Po téhle stránce je nejlepší střed nahrávky s Kiss the Skull, která připomene mansonovskou The Beautiful People a titulní I Luciferi. Jinak je to ale spíš danzigovský průměr.

tracklist:

1. Unendlich
2. Black Mass
3. Wicked Pussycat
4. God of Light
5. Liberskull
6. Dead Inside
7. Kiss the Skull
8. I Luciferi
9. Naked Witch
10. Angel Blake
11. The Coldest Sun
12. Halo Goddess Bone
13. Without Light, I Am