David Bowie - Never Let Me Down (1987)

7/10

Když na vás jednou ulpí pověst génia a vizionáře, máte to těžké. Můžete natočit i poměrně slušnou desku a kritika vám ji stejně omlátí o hlavu, protože nečeká nic menšího než další prorocký milník. Je pravda, že Bowieho album Never Let Me Down působí ve srovnání s kteroukoli řadovkou z let 1970-1983 poněkud podvyživeně, i přes opulentní zvukovou fazónu. Vesměs dost příkré reakce, často hraničící s pohrdáním, jakých se mu dostalo a dostává, si však přeci jen nezaslouží. Přinejmenším v porovnání s předešlou zmatečnou kolekcí Tonight.

Bowie stále hledá cestu z tvůrčí krize, to nám album určitě nevyvrátí. Po impozantním útoku na taneční parket v rámci alba Let's Dance jakoby uvízl na mělčině a marně se pokouší zachytit nějaký poryv větru, který by ho postrčil dál. Na Never Let Me Down se snaží najít lék v rekapitulaci. Vrací se ke svým rockovým kořenům (Zeroes, New York's in Love a jiné), oprašuje rhythm'n'bluesová dobrodružství (Day-In Day-Out, Shinig Star (Makin' My Love)), zkouší, jestli by se ještě něco dalo vykřesat z "berlínských" experimentů (Glass Spider). Na první poslech zaujme, že prakticky každou píseň zpívá v jiné hlasové poloze, ani takové žonglování s výrazovými prostředky však u něho není ničím novým.

V písních samotných by problém nebyl. Především Time Will Crawl inspirovaná černobylskou havárií, titulní Never Let Me Down, Glass Spider, podle níž pak Bowie nazval i koncertní turné, nebo další výpůjčka z repertoáru Iggyho Popa Bang Bang (spoluautorem je Ivan Kral), to jsou velmi povedené skladby a své klady má i řada dalších. Vadit by nemusela ani absence nějakého jednotícího konceptu. To, co album táhne dolů, je spíš produkce, na které se s Bowiem podílel David Richards, známý především spoluprací na deskách Queen. A zase: na vině samy o sobě nejsou vydatná syntezátorová ambaláž nebo stadiónově rozmáchlé kytarové ataky (výrazný vklad Petera Framptona). Nešťastné je, že na albu je zkrátka všeho příliš.

Zvukově zahlcené skladby nemají prostor volně dýchat a ztrácí se v nich i síla textů, které jinak Bowieho důvtipu nezůstávají nic dlužné. Vnější fasáda nahrávky je zaměnitelná s běžnou pop rockovou produkcí své doby, pokud za ní dokonce nezůstává pozadu. V minulosti i v budoucnosti Bowie rovněž sytil svou imaginaci aktuálními trendy (v devadesátkách důkladně vytěží impulzy taneční elektroniky), ale počínal si mnohem vynalézavěji a důsledněji. Jeho plavba na poprockovém zvuku poloviny osmdesátých let působí v takovém srovnání poněkud bezcílně. Nicméně znovu je třeba zopakovat, že písně to jsou zhusta skvělé, jen nedokážou zastřít pochybnosti, jestli to v Bowieho případě stačí. A stejně tak zůstává nezodpovězená otázka, kudy z vleklé krize ven.

tracklist:

1. Day-In Day-Out
2. Time Will Crawl
3. Beat of Your Drum
4. Never Let Me Down
5. Zeroes
6. Glass Spider
7. Shining Star (Makin' My Love)
8. New York's in Love
9. '87 and Cry
10. Too Dizzy
11. Bang Bang