Dead Can Dance - Anastasis (2012)

7/10

S albem Anastasis se Dead Can Dance po šestnácti letech vrací nejen na scénu ale i do vlastní minulosti. Nenavazují plynule na svojí zatím poslední studiovku Spiritchaser projasněnou etnickými rytmy, ale spíš se obracejí k temnějším nahrávkám ze svého klasického období. Nějaký ten orientální závan by se našel (skladby Agape a Kiko), ale pohříchu v dost povrchní podobě, což platí ještě víc pro enigmovsky barvotiskovou hru na středověk v písni Return of the She-King - takovou atmosféru dokázali DCD kdysi navodit podstatně působivěji.

Nicméně většinou tajemné kouzlo kapely stále funguje, hlas Brendana Perryho osudově duní, Lisa Gerrard po vzoru Sirén vábí posluchače mimo běžný časoprostor a jejich pomyslný varovně vztyčený prst nad stavem našeho vnějšího i vnitřního světa je stále zaobalený do atraktivně ponurého romantična. Ale přeci jen jsem po těch letech čekal něco odvážnějšího. Rytmické kostry jsou trochu těžkopádné a navzájem zaměnitelné, zvuky očekávatelné a celé album v rámci tvorby dua zbytečně konzervativní.

tracklist:

1. Children of the Sun
2. Anabasis
3. Agape
4. Amnesia
5. Kiko
6. Opium
7. Return of the She-King
8. All In Good Time