Dengue Fever - The Deepest Lake (2015)
8/10
Málokoho v našich zeměpisných šířkách asi napadne, že mohlo v šedesátých letech existovat něco jako kambodžský psychedelický rock. Stačí si ale uvědomit, že Dálný východ byl tehdy protkán poválečnou sítí amerických vojenských základen, které měly i svoje rádiové stanice a přístup místních obyvatel k plodům rockového kvasu sixties tak nebyl zdaleka tak omezený, jak bychom si představovali. Kouzlu téhle pro nás poněkud obskurní kapitoly asijské hudební historie propadli koncem devadesátých let bratři Zac a Ethan Holtzmanovi z Kalifornie a v rámci skupiny Dengue Fever se ho rozhodli zprostředkovat západním posluchačům jednadvacátého století. Společně s dalšími spoluhráči a především kambodžskou emigrantkou, zpěvačkou Chhom Nimol začali coververzemi starých kambodžských hitů, ale brzy se propracovali k vlastní tvorbě a stále svobodnějšímu nakládání s původními žánrovými zdroji.
To, co se zprvu zdálo být jen nezávaznou kuriozitou, tak nabylo daleko serióznější směr a na svém pátém (a dosud stále posledním řadovém) albu The Deepest Lake už se Dengue Fever představují jako svébytná kapela s jasně vyprofilovaným rukopisem. Základní osnovou zůstávají ohlasy kambodžské pop music 60. a 70. let, kterou u Dengue Fever pochopitelně zosobňuje především Chhom Nimol zpívající v khmerštině a jen výjimečně přecházející do angličtiny. Pod jejím vokálem už ale bují různorodější hudební vegetace. Nad údernou ale flexibilní rytmikou (především dunivá baskytara Senona Williamse výrazně ovlivňuje celkový sound) se snoubí dálněvýchodní melodika s psychedelicky mlžícími klávesami, surfově vibrující kytarou a říznými dechy, které se nebojí zabrousit i do jazzové divočiny (zuřivé saxofonové sólo v Rom Say Sok nebo efektní přetlačování nástrojů v Still Waters Run Deep) a nechybí ani lehké doteky elektroniky.
Do čela alba umístila skupina chytlavější písně Tokay, No Sudden Moves a Rom Say Sok, později přicházejí ke slovu zádumčivější a experimentálnější polohy, celou desítku písní ale spojují promyšlená a stále něčím překvapující aranžmá. Zdánlivě bezstarostné popěvky tak získávají velmi solidní instrumentální zázemí. Album The Deepest Lake si lze užívat jako kolekci pohodových písní s přítulným nádechem exotiky i jako pečlivě dotažený a hráčsky sofistikovaný crossover rockových retro stylů a jejich kambodžských protějšků. A samozřejmě nelze pominout ani temnější pozadí celého projektu, který mimo jiné vzdává hold celé jedné generaci kambodžských muzikantů, jejíž působení v polovině sedmdesátých let přervalo a doslova utopilo v krvi řádění zrůdného polpotovského režimu.
tracklist:
1. Tokay
2. No Sudden Moves
3. Rom Say Sok
4. Ghost voice
5. Deepest Lake on the Planet
6. Cardboard Castles
7. Vacant Lot
8. Still Waters Run Deep
9. Taxi Dancer
10. Golden Flute