Depeche Mode - Black Celebration (1986)

8/10

Značka DM se definitivně stává kultem. Album Black Celebration učinilo završující krok v genezi ikonického zvuku kapely, která se sice i nadále vyvíjela a především vyzrávala, svůj základní hudební a výrazový arzenál však dotvořila právě tady. Industriálem inspirovaný zvuk, jemuž dominují kovově znějící perkusivní motivy rytmického i melodického charakteru a ponurá atmosféra, je pro album signifikantní, Depeche Mode si však zároveň uvědomují, že silný emoční náboj jejich textů vyžaduje různorodější aranžérský přístup, v němž mají místo i subtilní nálady. A i když k opravdu vyrovnanému poměru mezi sonickými obsesemi a vřelostí dojdou až na následujících deskách, už teď je úsilí o komplexní vyjádření patrné.

Vlajkovými loděmi alba i momentálního zvukového nastavení kapely jsou dva singlové hity otevírající druhou stranu LP: A Question of Time uhrane skvěle fungujícím spojením tvrdého strojového beatu s vířivým syntezátorovým motivem, Stripped vlastně operuje s podobnou konstelací, ovšem ve valivém, tíživém tempu. V těchto skladbách, ale třeba i ve Fly on the Windscreen nebo New Dress jsou Depeche Mode skutečně zamilovaní do svého metalického soundu, zároveň se ho ale v jiných písních snaží vyvažovat křehčími aranžemi, vhodnějšími pro přenos intimnějších pocitů. V takových chvílích většinou Gahanovo místo sólového zpěváka zaujme Martin Gore (na Black Celebration nejčastěji v dosavadní historii DM) a dusající syntezátorové hymny se překlopí do baladické polohy. Obzvlášť zdařilé jsou v tomto směru písně A Question of Lust a World Full of Nothing, obě - ale každá jinak - se dotýkající role sexu v partnerském vztahu.

Napětí mezi fyzickou a duchovní podobou lásky, téma, které se v písních kapely dodnes vrací, je jedním z ústředních motivů alba. Depeche Mode se ale věnují i obecnějším pocitům existenciální úzkosti (Black Celebration, Fly on the Windscreen) a třeba v závěrečné písni New Dress se úderným způsobem vymezují vůči mediálnímu cynismu. Právě tento, na desce ojedinělý, společensko-kritický výpad, který je mnohem přesvědčivější než podobné pokusy z alba Construction Time Again, může sloužit jako potvrzení stupňující se skladatelské i vyjadřovací vyspělosti kapely.

Díky aranžérskému vkladu Alana Wildera, který právě toho roku rozjel svůj vedlejší projekt Recoil, se Depeche Mode stali trojským koněm, který do zprůměrovaného vkusu komerční sféry pronáší prvky experimentální elektroniky a industriálu. Za to je můžeme velebit nebo zatracovat, mainstreamový pop tím ale každopádně získal. Album Black Celebration kapele zmobilizovalo jednu z nejoddanějších fanouškovských komunit, ani to však pro ně nebyla konečná stanice. V následujících letech překonali i tuto kultovní fázi a dokázali, že se stejným vkusem a upřímností jsou schopni dělat i "hudbu pro masy".

tracklist:

1. Black Celebration
2. Fly on the Windscreen - Final
3. A Question of Lust
4. Sometimes
5. It Doesn't Matter Two
6. A Question of Time
7. Stripped
8. Here Is the House
9. World Full of Nothing
10. Dressed in Black
11. New Dress