Depeche Mode - Delta Machine (2013)
8/10
Soudě podle vlastních vyjádření, měli by mít členové Depeche Mode v roce 2013 svoje dlouholeté démony v podobě různých závislostí a depresí už víceméně pod kontrolou. Přesto se album Delta Machine vyznačuje návratem k temné a hutné atmosféře, jakou se vyznačovaly desky Ultra nebo Playing the Angel. Těžkými, plíživými beaty a arzenálem drásavých, industriálem nasycených zvuků na tyto nahrávky navazuje určitě spíš než na sofistikované a odlehčené syntezátorové konstrukce předchozího alba Sounds of the Universe. Je ale pravda, že zatímco na Ultra, portrétu kapely v její nejhlubší krizi, byla temnota všudypřítomná, tíživá a ubíjející, ponurost Delta Machine má spíš majestátní, možná až očistnou povahu.
Depeche Mode v tomto případě dbají nejen na syrovou atmosféru, ale také na dynamickou různorodost, silné melodie a znatelný důraz kladou na bluesové a gospelové inspirace. Ty se nejnápadněji promítají do písní Heaven, Slow, Soothe My Soul nebo závěrečné Goodbye a nesou velkou část odpovědnosti za způsob, jakým se na desce prolíná syrovost a obnaženost s pocity duchovního vytržení. Patos, s jakým Gore s Gahanem oslavují krásy života po detoxikaci, může být někdy až přemrštěný, ale v kontextu jejich tvorby není vyhrocená spiritualita až takovou novinkou. Navíc s ohledem na bahno, kterým si zejména David Gahan prošel, znějí z jeho úst i velká slova o prozření a spáse věrohodně.
Ve funkční symbióze vedle sebe stojí klenuté balady jako Heaven nebo The Child Inside i rytmicky důrazné songy typu Broken (svým hypnotickým pulsem trochu připomíná dávnou Behind the Wheel) nebo Soft Touch/Raw Nerve. Zmíněné prvky "industriálního" blues pak vtiskávají nahrávce ucelený ráz. Nedá se říct, že by Depeche Mode v rámci svého vývoje něčím vyloženě překvapili, nicméně právě působivá a konzistentní zvuková podoba desky, která zároveň neopomíjí výrazné hitové momenty, dělá z Delta Machine nadprůměrný počin.
Pokud někde můžeme sledovat setrvalý posun, pak v čím dál zralejším Gahanově zpěvu. Kontrast mezi jeho hrubým chraplákem v písni Angel a hrátkami s falzetem v Should Be Higher vypovídá o úplně jiném, mnohem variabilnějším interpretovi než jakého si pamatujeme z osmdesátých let, kdy si vystačil prakticky s jediným výrazovým odstínem. Přinejmenším v tomto bodě se tedy negativní zkušenosti bojů s vlastní závislostí projevily pozitivním způsobem. Ale znovunabytá sebejistota a víra v život jsou cítit z celého alba, které možná nepatří k naprostým vrcholům kapelní diskografie, do té nadprůměrné poloviny ale bezpochyby.
tracklist:
1. Welcome to My World
2. Angel
3. Heaven
4. Secret to the End
5. My Little Universe
6. Slow
7. Broken
8. The Child Inside
9. Soft Touch/Raw Nerve
10. Should Be Higher
11. Alone
12. Soothe My Soul
13. Goodbye