Derya Yıldırım & Grup Şimşek – Dost 2 (2022)
8/10
Dlouholetý spor, jestli Turecko patří nebo nepatří do Evropy, můžeme přinejmenším v hudební rovině pokládat za dávno vyřešený. Turecká diaspora, rozesetá po celém kontinentu a zejména v Německu, se má po této stránce čile k světu. V porovnání s hudební scénou v maloasijské domovině, poněkud přidušenou restrikcemi Erdoğanova autoritářského režimu, může těžit z intenzivnějších kontaktů s odlišným kulturním prostředím, které jí umožňují vstřebávat nové impulzy a pěstovat žánrovou nevyhraněnost. Stejné podmínky ale mohou vést i naopak k těsnějšímu přimknutí se k vlastním kořenům, k jejich křísení a znovuobjevování. Zpěvačka, skladatelka a multiinstrumentalistka Derya Yıldırım se skupinou Grup Şimşek jsou dokonalým příkladem takového seskupení, které v sobě přirozeně spojuje moderní otevřenost s úctou k tradici svých předků. A to jak té prastaré, folklórní, tak i té relativně nedávné, popové.
V Hamburku narozená Derya Yıldırım kromě lahodného a ohebného vokálu skvěle ovládá strunný nástroj bağlama, někdy označovaný jako saz, což je zároveň název pro širší skupinu příbuzných instrumentů. Tady je patrně ta nejnápadnější spojnice s tureckou lidovou hudbou, čtveřice hudebníků ale možná ještě větší měrou čerpá i z odkazu tzv. anatolského rocku, který v 60. a 70. letech dominoval turecké populární hudbě. Díky tomuto spojení můžeme vycítit určitou příbuznost s nizozemskými Altın Gün, oproti jejich přímočaře popovému zvuku jsou ale písně Grup Şimşek folkově vzdušnější a kompozičně rafinovanější. Také psychedelické a progrockové vlivy jsou u nich silnější, což mají na svědomí především ukázkově stylové vintage syntezátory Grahama Mushnika.
Novinka Dost 2 přímo navazuje na loňský počin s jedničkou v titulu a obě dramaturgicky pečlivě vystavěné nahrávky lze stejně dobře brát jako ucelené dvojalbum i jako dvě svébytné samostatné jednotky. Společný je jim výrazný retro nádech, stejně jako organické prolínání vlastního autorského materiálu s lidovými nebo převzatými texty či melodiemi. Druhý díl se však liší intenzivnějším využitím elektrické kytary, často stylově zohýbané wah wah pedálem, na níž hraje baskytarista Antonin Voyant, společně s Mushnikem spoluzakladatel londýnsko-francouzského labelu Catapulte Records. Jiskřivé dialogy kytary a zpěvaččiny bağlamy patří k těm nejpřitažlivějším momentům alba. Dost 2 rovněž vykazuje větší důraz na hybný groove (písně Darıldım Darıldım nebo Bal), což je pro změnu parketa, na níž exceluje perkusistka Greta Eacott, jejíž zkušenosti se soudobou vážnou hudbou se odrážejí i v neotřelém kompozičním myšlení kapely.
Další novinkou je skutečnost, že Derya Yıldırım tentokrát ke čtyřem písním napsala vlastní texty ve spolupráci s berlínskou spisovatelkou a queer aktivistkou Duygu Ağal. S ní se už před dvěma lety podílela na stream festivalu Better For Your Life: Womxn Week, který se snažil upozornit na neuspokojivou interakci i sociální a genderovou diverzitu mezi umělci v imigrantské komunitě. Písně Gümüş, Yeni Yürekle nebo Bal, v nichž daly obě autorky zaznít silným pocitům touhy, smyslnosti i hrdosti, se výborně doplňují třeba s úpravou vězeňského žalozpěvu Darıldım Darıldım od věhlasného alevitského hudebníka a básníka Aşıka Mahsuniho Şerifa nebo s tradiční milostnou písní Odam Kireç Tutmuyor, kterou Yıldırım procítěně zpívá jen za doprovodu baskytary a fétny.
Ozdobou a emocionálním vrcholem Dost 1 byla píseň Hastane Önü s textem od zpěvaččiny tety Ayşe Yıldırım, která do něho palčivým způsobem otiskla svou zkušenost s fatálními zdravotními problémy a svou stopu zanechala i na letošním pokračování. Při jednom z telefonátů, které Derya se svou tetou během nahrávání desky vedla, přešla Ayşe spontánně ze vzpomínání na melodie svého dětství rovnou do přednesu jedné z nich. Jeden z Deryiných spoluhráčů tento okamžik pohotově zaznamenal a pod názvem Ayşe Halam Arıyor tak vzniklo přirozené, pokorné vyústění nahrávky a vlastně i celého dvojalba. Derya Yıldırım a Grup Şimşek na něm s jemnou melancholií i nevtíravou tanečností zprostředkovávají bohatství tureckého folklóru, psychedelie i folk rocku způsobem, který významně přesahuje model ohlasové tvorby. Retro stylizace jejich hudby není závazným cílem, je východiskem pro rozvíjení vlastního a současného pojetí. Všichni čtyři členové kapely jsou vyhraněné osobnosti s odlišnými hudebními zkušenostmi, mezi nimiž nechybí filmová hudba nebo jazz. Spojuje je nevykalkulovaná láska k turecké hudbě a snad proto nejsou jejich písně jen nostalgickým haraburdím, ale svěžím výhonkem letitého kmene, jehož bohatou historii ctí ale nekonzervují.
tracklist:
1. Gümüş
2. Darıldım Darıldım
3. Odam Kireç Tutmuyor
4. Yeni Yürekle
5. Mola
6. Bal
7. Meraklı Gönül
8. Ayşe Halam Arıyor