Dinosaur Jr. - Sweep It Into Space (2021)
8/10
Pro ty, kdo v hudbě hledají výhradně novátorství, neustálý vývoj a překračování bariér, musí být skupina Dinosaur Jr. zlým snem. Americké trio, které spoluvytvářelo podobu amerického alternativního rocku 90. let, působí na scéně s osmiletou přestávkou od roku 1984 a po celou dobu nezaznamenal jeho rukopis prakticky žádný dramatický výkyv. A přece stále zůstávají do jisté míry relevantním jménem, k němuž se nejedna kytarová parta dneška nestydí hlásit. Můžeme si vypomoci třeba frází o tom, že dobrá píseň přežije všechny trendy, která je sice otřepaná, ale v tomto případě taky velmi přiléhavá.
Když si pustíme kterékoliv album kapely, neuslyšíme vlastně nic jiného než posmutnělé, melodicky obdařené folkové songy, kterým masivní krusta nabuzených kytar, provrtávaná kňouravým zpěvem frontmana J Mascise, jen přidává na živosti a vnější atraktivitě. Jsou to písně, které se nikam netlačí a podobně působí i sám Mascis, který v rozhovorech budí dojem, že má všechno absolutně na háku a ke štěstí mu stačí ta prastará a nejzákladnější rocková násobilka: napsat písně, nahrát je na desku a odjet s nimi turné. Není velkým překvapením, že se kapela v případě nového alba Sweep It Into Space dala dohromady s o generaci mladším Kurtem Vilem, pro něhož je podobná ledabylost a ošuntělost rovněž charakteristická. Nahrávku spoluprodukoval, nahrál na ní kytary a sbory, ale jeho přítomnost, snad právě pro ono shodné tvůrčí naladění, nemá na ustálené postupy skupiny výraznější vliv.
Pět let stará deska Give a Glimpse of What Yer Not se dočkala velmi vstřícného přijetí, její letošní následovník, který si vinou lockdownu musel na vydání více než rok počkat, tedy neměl jednoduchou pozici. Zdá se ale, že skladatelská invence skupinu ani nadále neopouští, protože i na albu Sweep It Into Space najdeme dostatek výrazných písní, které si budeme už po druhém poslechu spokojeně broukat a Dinosaur Jr. nezapomínají ani na pestrost v tempech i žánrových odstínech. Ve skladbách I Met the Stones a Walking to You zdůrazňují hutné hardrockové riffy, v singlové I Ran Away pro změnu Mascisova kytara cvrliká podle countryových osnov, Take It Back zase nečekaně projasňují klávesy. Jak už se na deskách vzniklých po reunionu kapely stalo pravidlem, je pod dvěma položkami podepsán také baskytarista Lou Barlow, který skladby Garden a You Wonder také sám nazpíval a jeho čistý vokál a pregnantnější vyjadřování jsou Mascisovým zkroušeným a mlhavým introspekcím vítaným protipólem.
Je skvělé a potřebné hledat nové cesty, reagovat na aktuální podněty, ať už hudební nebo společenské, zpochybňovat stávající a vytvářet nové vzorce. Ale stejně tak je dobře, že zůstávají tací, kteří to až tak neřeší. I hudební scéna je svým způsobem ekosystém a jako takové jí diverzita přístupů svědčí. Dinosaur Jr. se už těžko kdy změní. Dávno už bělovlasý J Mascis si bude dál hlasem rozmrzelého kocoura zpívat svoje rozskřípané lovesongy, prokládat je nápaditými kytarovými vyhrávkami a krátkými štiplavými sóly a svět kvůli tomu přinejmenším nebude horší.
tracklist:
1. I Ain't
2. I Met the Stones
3. To Be Waiting
4. I Ran Away
5. Garden
6. Hide Another Round
7. And Me
8. I Expect It Always
9. Take It Back
10. N Say
11. Walking to You
12. You Wonder