Divoký srdce - Kajuvej (2002)

6/10

Divoký srdce už tady hraje samo za sebe, to je pozitivní. Zatímco na prvním albu V moci noci ještě noví Ambrožovi spoluhráči z kapely Nšo-či nevěděli, jestli chtějí znít jako Hudba Praha nebo nějak jinak, Kajuvej už je zastihuje ve vyzrálejší formě, s jasnou představou o vlastním zvuku, který je víc akusticky uvolněný než rockově urputný.

Jenže materiál na Kajuvej charakterizuje taky jakási malátnost a absence výraznějších motivů. Při letmém seznámení s texty se vysvětlení nabízí samo. To, že je Michal Ambrož náruživým příznivcem a konzumentem "zeleného tulipánu", se ví dávno, ostatně i tohle album rámují dvě ničím nezastírané pocty oné voňavé bylině - Kajuvej a Indián stepí pán. V pořádku. Ale zdá se, že její účinky tentokrát ovlivnily i kvalitu písniček. Hudbě chybí vývoj, nasazení i melodické bóje, u textů by ani tak nevadilo šetření se slovy (u Ambrože nic nového a ukecanost by v tomhle případě škodila ještě víc), kdyby se v nich pořád neopakovaly ty stejné prostinké a nic neříkající obraty, jaké už autor použil dvacetkrát předtím.

Asi vím, co chtěl Michal Ambrož říct: Hoď se do pohody, zahul si, neřeš blbosti a vykašli se na konzumní shon, protože jsou důležitější věci. Jasně, to mu klidně podepíšu, ale jako posluchač se u Kajuvej nudím. Poslouchá se to sice příjemně, jenže brzy se to slévá do líně se převalující mlhoviny, kde se není čeho chytit.

tracklist:

1. Kajuvej
2. Obleč se a vrať se
3. Horko
4. Setkání
5. Pomalu
6. Lítám
7. Bouře
8. Možná
9. Lovec Stopař
10. Poprvé
11. Volám
12. Má milá mě má ráda
13. Indián stepí pán