Django Django - Born Under Saturn (2015)
8/10
Opěvovaný debut bývá pro kapely motivačním bičem, který je následně může dohnat k ještě vyšším metám nebo naopak ke křečovitému debaklu. Druhé možnosti se britská čtveřice Django Django na albu Born Under Saturn jednoznačně vyhnula, jestli došlo na tu první, je už trochu sporné. Eponymní prvotina z roku 2012 přišla s originálním, jasně rozpoznatelným zvukem (pro milovníky efektních zkratek: zhruba srážka Beach Boys s Devo), což je pro začínající kapelu požehnání. Krystalicky čisté vícehlasy, silné melodie, elektronikou sycená výrazná rytmika, syntezátorové linky provětrávané surfovými kytarami plus špetka psychedelie a zvukového experimentování. Otázka je, co s takovým vstupním kapitálem dál.
Django Django zvolili cestu jeho nenásilného zušlechťování ve prospěch výraznějšího komerčního potenciálu. To znamená, že Born Under Saturn je album, na němž těžko najdete píseň, která by se nehodila na singl. Hit střídá hit a jeden každý z nich zní svěže a nevynuceně. Ze zvukového a kompozičního hledačství skupina trochu slevila, ale ne natolik, aby stále nebylo dobrodružstvím vyzobávat rafinované detaily v aranžích. Tady zaujme melodická linka, jinde rytmická figura (na těch si Django Django dávají obzvlášť záležet), klávesový či kytarový motiv nebo psychedelicky rozpitá zvuková stěna. Prakticky každá píseň má nějaký ten háček, ve smyslu atraktivního, chytlavého prvku.
Háček v méně lichotivém smyslu má ovšem také album jako celek. Jednak je zbytečně dlouhé; o dva, tři songy kratší stopáž by mu určitě prospěla, ačkoli dokážu pochopit, že při kvalitě všech třinácti kousků by se případní obětní beránci hledali těžko. Při téměř hodinové délce však vynikne skutečnost, že i když se nedá přímo říct, že se skladby navzájem podobají, jsou si velmi blízké dynamicky. Někdy o něco rychlejší, jindy o něco pomalejší, základní vzorec ale zůstává týž a s ubíhajícím časem to začne trochu unavovat. Jedno, dvě radikálnější vybočení – pár minut ambientního dumání nebo nějaká bizarní miniatura – by dramaturgicky dost pomohla.
To jsou ovšem výtky, které lze snadno eliminovat. Album Born Under Saturn zjevně není žádným koncepčním dílem, takže posluchači nic nebrání poslouchat jej libovolným způsobem, po kouskách, na přeskáčku, jakkoli. Vypíchnout nějaké highlights opravdu není snadné, každý si jistě najde své favority. Pro mě to určitě budou Shake and Tremble a First Light z těch singlových, za ostatní pak úvodní Giant s hypnotickou klávesovou figurou, dále Found You, Vibrations nebo High Moon. Nicméně i když si přehrávání nastavíte na random, je skoro jisté, že na hit narazíte nejpozději ihned.
tracklist:
- Giant
- Shake and Tremble
- Found You
- First Light
- Pause Repeat
- Reflections
- Vibrations
- Shot Down
- High Moon
- Beginning to Fade
- 4000 Years
- Break the Glass
- Life We Know