Dobet Gnahoré - Djekpa La You (2010)

8/10

Dodnes mi hlava nebere, na základě čeho vybrali pořadatelé fotbalového šampionátu v Jihoafrické republice v roce 2010 za oficiální skladbu celé akce píseň Waka Waka (This Time For Africa). Pravda, částečně možná vycházela z jednoho staršího kamerunského hitu, tuctová produkce ve stylu globálního tanečního popu z ní ale spolehlivě veškeré "afričanství" vypudila, nehledě na to, že ji interpretovala kolumbijská star Shakira. Jako by africký kontinent, který měl tento song reprezentovat, neměl dost fantastických zpěvaček schopných oslovit i laické nebo chcete-li mainstreamové publikum a přitom zachovat základní genetickou výbavu africké hudby.

Ve stejném roce, kdy se ono mistrovství konalo, vydala své třetí album zpěvačka Dobet Gnahoré, původem z Pobřeží slonoviny, která výše uvedené beze zbytku splňuje. Ve své tvorbě čerpá z bohaté studnice tradičních afrických stylů, přičemž se rozhlíží prakticky po celém kontinentu, a zároveň je dokáže s mimořádným citem přetlumočit (nikoli předžvýkat) západnímu obecenstvu. Strukturou mají její písně blízko euroamerickým schématům (refrény, harmonické postupy), stavební prvky jsou však bytostně africké, stejně jako jazyky, v nichž Gnahoré zpívá. Těch je hned několik včetně francouzštiny, což je pro západoafrický region dodnes jakási lingua franca.

Albem Djekpa La You navázala Gnahoré plynule na úspěšnou nahrávku Na Afriki z roku 2007. Z ní převzala ponejvíce akustický zvuk doprovodné kapely, založený na hustém pletivu kytar (zpěvaččin partner Colin Laroche de Féline), pružné base a bicích provázaných s africkými perkusemi. V některých skladbách ovšem tentokrát sáhla i po bohatších aranžích. V energickém pop hitu Cote D'Ivoire a písni Deka slyšíme šťavnatou dechovou sekci beninských Gangbé Brass Band, skladbu Beussem zase podbarvuje perlivé piano, časté, především v refrénech, jsou sborové vokály. V písni Evigne hostuje Dobetin krajan, zpěvák Soum Bill a v Kokpa dokonce pěvecká legenda jihoafrické scény Vusi Mahlasela, který mimochodem vystupoval také na zahajovacím ceremoniálu zmíněného fotbalového mistrovství. Tradiční prvky pro změnu jasně převažují třeba v písni Salde, která stojí na sborovém zpěvu, perkusích a vstupech pygmejské flétny. V závěrečné Chilouva zase zpěvačku doprovází pouze akustická kytara.

Dobet Gnahoré, která žije od roku 1999 ve Francii, je velmi zručná skladatelka sázející na chytlavé motivy i pestrost přístupů a na pódiu působí nejen díky líčení a divokým účesům nesmírně energickým dojmem. Její nejsilnější devizou je ale hlas. Pěvecky dokáže pokrýt široké dynamické rozpětí, je suverénní v jemných a něžných polohách stejně jako v těch vypjatých, expresivních. Když si vypomůžeme příměry, dá se říct, že zvládne všechno od křehkého třepotání Rokie Traoré po majestátní zvučný tón Angélique Kidjo. Přitom žádný z výrazových odstínů nenadužívá, vždy dává písni to, co v danou chvíli potřebuje.

Její třetí album není arénou pro nějaké progresivní experimentování ani pro přísný tradicionalismus. Nijak neskrývá svoje popové směřování a ambice promlouvat k co nejširšímu okruhu posluchačů, a to jak v Africe, tak i ve zbytku světa. Tomuto cíli však Dobet Gnahoré nehodlá obětovat nic ze své přirozenosti. Její písně jsou plné melancholie, radosti i hněvu a africké hudební bohatství reprezentují mnohem lépe než pochybní hudební maskoti fotbalových trachtací.

tracklist:

1. Boudou
2. Nfletoun
3. Samahani
4. Kokpa
5. Cote D'Ivoire
6. Beussem
7. Mouziguie
8. Wigue
9. Evigne
10. Deka
11. Salde
12. Nko
13. Chilouva