DVA - Piri Piri (2024)
8/10
V souvislosti s videoklipem ke skladbě Kung Fu zmiňují Dva mezi inspiracemi tvorbu Davida Lynche a třeba skladba Tend, uzavírající jejich novou desku Piri Piri, rovněž evokuje přízračně snivou atmosféru twinpeaksovského motorestu. Kdybych však měl bez rozmyšlení vypálit první nehudební asociaci, která mě při poslechu alba, a vůbec celé tvorby dua, napadne, byl by to Lewis Carroll. Svět, který Bára Ungerová a Jan Kratochvíl vytvářejí, má svůj vlastní prostoročas, ale těží z podobného rezervoáru fantazie, v němž vládne iracionalita, nonsens a zvláštním způsobem zneklidňující naivismus. Stejně jako v Alenčině kraji divů, ani v písních skupiny Dva si leckdy nejsme jistí, jestli bezstarostný úsměv v příští chvíli nevystřídá mrazení v zádech, jestli hranice mezi roztomilým a zlověstným není tenčí, než jsme si mysleli. Díky zpěvu v neexistujících ale často něco připomínajících jazycích z jejich hudby zaznívá i jakási mytická minulost lidstva, společné přírodní podloží naší mnohotvárné civilizace, jazykové i duchovní.
Od předchozího řadového alba Nipomo dělí novinku deset let, vyplněných několika soundtracky k počítačovým hrám i mateřskými povinnostmi Báry Ungerové. Určitý posun ve vyznění jejich skladeb je tudíž logický, přestože nijak radikální. Významně k němu přispěl producent Tim Brinkhurst aka Tim London, známý především svou spoluprací s Young Fathers, který se pro Dva stal dalším průvodcem na cestě od svépomocné kuchyňské dílny ke komplexnějším zvukovým krajinám. Na Piri Piri slyšíme důraznější rytmickou stopu, především v dovádivých skladbách typu Kung Fu, Woo nebo Lococo, i špinavější elektronické vrstvy jako v Eupho nebo Liku Ranu Sun. To nejcennější, hravost a náladovou nepolapitelnost, si ale na té cestě skupina uhájila a přeprodukovanosti se vyhnula obloukem. Opět se můžeme s chutí brouzdat houštinou pestrých motivů a zvuků, lhostejno jestli elektronických nebo akustických, aniž bychom se cítili zahlceni. Jednoduché melodie a rytmy se navzájem pošťuchují i splývají, hlas Báry Ungerové se jimi proplétá s bezelstnou dychtivostí, zdrženlivou pokorou, skřítkovskou poťouchlostí i odvázaným elánem.
Při poslechu alba můžete snít i tančit a nejlépe zároveň. "Piri Piri je takovým soundtrackem léta, které nikdy nekončí, tanec na pokraji světa, kde je hudba jedinou odpovědí. Světa, kde je tanec posledním jazykem, který přežil," říká k tomu Bára Ungerová. Dva svlékají zážitek z hudby ze všech nadbytečných svršků, jdou k jádru vnímání, k jeho dětsky nezáludné podstatě. Přitom nechávají prostor pro bezbřehou imaginaci, která z jejich písní dokáže vykřesat pokaždé trochu jinou scenérii, jiný výjev, jiný náladový odstín. Na Piri Piri dvojici nechybí nic z toho, čím okouzlila před šestnácti lety s debutem Fonók, a ještě přidává něco navíc. V jejich kraji divů zažijeme příjemná déjà vu ale i nová překvapení.
Text byl publikován v časopise Full Moon 10/2024
tracklist:
- Kung Fu
- Woo
- Eupho
- Dance
- Liku Ranu Sun
- Unreal
- Rine Rine
- Again
- Revru
- Lococo
- Tend