Elvis Costello & The Imposters - The Boy Named If (2022)
9/10
Elvis Costello už si za svou kariéru táhnoucí se přes pět dekád vyzkoušel kdeco. Jeho odbočky k jazzu, country či rhythm'n'blues a spolupráce s Burtem Bacharachem nebo s The Roots dostatečně prokazují jeho žánrovou flexibilitu. Neméně přesvědčivé jsou ale i nahrávky, na kterých "pouze" rozvíjí rockově písničkářské formule, s nimiž kraloval novovlnné Británii na přelomu 70. a 80. let. Pochopitelně průběžně obohacované o zmíněné přesahové zkušenosti. K takovým deskám patří i novinka The Boy Named If.
Vzpomenout na Costellova raná alba dává třeba hned úvodní nadupaný rock and roll Farewell, OK, který Costello původně zamýšlel jako rozmrzelé sbohem prvnímu covidovému roku. Tahle píseň zároveň stanoví hladinu zvukové intenzity, na níž se pak většina alba pohybuje. Nahrávka je po této stránce nápadně energičtější a hutnější než její předchůdkyně z posledních let. Costellova kytara a klávesy Stevea Nieveho z doprovodné skupiny The Imposters se dravě přetahují v aranžích o nejlepší "sousta" a robustní rytmika jim nezůstává nic dlužna. Přitom ale jednotlivé písně neztrácejí svůj jedinečný charakter a náladu. A když už se zdá, že by přece jen neškodilo trochu ubrat plyn, zařadí kapela křehkou baladu Paint the Red Rose Blue, dojemnou reflexi pokusu o vzkříšení jednoho skomírajícího vztahu. K podobnému uvolnění napětí dojde ještě se skladbou My Most Beautiful Mistake, v níž Costella doprovází americká zpěvačka Nicole Atkins nebo v závěrečné dvojicí akustických písní Trick Out the Truth a Mr. Crescent.
Rafinovaně vystavěné aranže a ofenzivní zvuk ale pouze podepírají Costellův skvostný songwriting. Málokdo dokáže s tradiční písňovou strukturou a jejími základními kameny pracovat tak vynalézavě a svěže a málokdo také umí jednoduchý rockový song spojit s tak košatou slovní zásobou aniž by zněl jako dílo grafomana. Tentokrát poměrně často sahá pro inspiraci do nelehkého období přechodu z dětství do dospělosti. Hrdinou titulní písně je imaginární alter ego, které si vytváříme ve snaze přenést na něj svoje poklesky a neúspěchy, podnětem pro skladbu The Death of Magic Thinking byl zase panický strach z létání, který musel zpěvák v mládí překonávat. Tragičtější vyznění má píseň The Difference, v níž jde podle všeho o příběh zneužívané dcery a její následné odplaty.
Costellova textařina udivuje jak šíří témat, tak i důkladností, s jakou je zpracovává a přirozeně propojuje. Jeho písně jsou komplexní a vrstevnaté, nabízejí mnoho vodítek k různým výkladům a zamlžují hranici mezi příběhovou, autobiografickou a celospolečenskou rovinou. Jako třeba v případě znepokojujícího podobenství, které Costello rozehrává na půdorysu kabaretního popěvku ve skladbě The Man You Love to Hate ("The country that I loved is just a problem to solve / Until we all disintegrate / Before the man you love to hate") nebo swingově uvolněné písně Trick Out the Truth ("It's a sin to tell a lie until we trick out the truth / That depends on what you do and don't believe / What you have hidden up your sleeve"). Není vždy snadné uhodnout směr, v kterém máme autorovu myšlenku sledovat a ani když už se chytneme, není jisté, že jdeme správně. Ale to je právě na Costellových písních nanejvýš přitažlivé. V případě alba The Boy Named If k tomu navíc přistupuje velice efektní hudební forma, plná energie, svěžích nápadů, melodií i chytře vystavěných kompozic. Po více jak třech desítkách alb je Elvis Costello stále v záviděníhodné formě.
tracklist:
1. Farewell, OK
2. The Boy Named If
3. Penelope Halfpenny
4. The Difference
5. What If I Can't Give You Anything But Love?
6. Paint the Red Rose Blue
7. Mistook Me for a Friend
8. My Most Beautiful Mistake
9. Magnificient Hurt
10. The Man You Love to Hate
11. The Death of Magic Thinking
12. Trick Out the Truth
13. Mr. Crescent