Eric Clapton - Clapton (2010)
8/10
Titulní foto a vůbec grafické zpracování obalu jakoby posluchači vnucovaly povinnou úctu k žijícímu klasikovi, samotné album, lakonicky nazvané Clapton, ale naštěstí tak profesorské a strnulé není. Možná uhlazené a muzikantsky akurátní, ale zároveň prodchnuté radostí ze hry a krásných písní. Ostatně právě ve výběru repertoáru, stejně jako v jeho nerutinérském, láskyplném zpracování, vidím největší plus nahrávky.
Eric Clapton tentokrát s jedinou výjimkou rezignoval na vlastní písňový materiál a poskládal album z coverů velmi různorodé provenience. Vedle očekávatelných zdrojů, tedy starobylých blues nebo skladeb Claptonova dlouholetého přítele J. J. Calea, překvapí početné zastoupení pop-jazzových standardů (Rocking Chair, How Deep Is the Ocean nebo proslulá Autumn Leaves) a rozverných písní ve stylu neworleánského jazzu (My Very Good Friend the Milkman, When Somebody Thinks You're Wonderful). Spolu s početnou tlupou doprovodných hudebníků a hostů je ale Clapton zaranžoval tak, že navzájem báječně ladí a doplňují se. Potlačením ostrých kontrastů tak album získává jakousi ladnost, která není unylá, ale svěží a průzračná. Muzikanti hrají příkladně v zájmu celku, což platí i o hlavním protagonistovi, který jako kytarista zůstává disciplinovaně jeho součástí a nemá potřebu se sólisticky přehnaně exponovat.
Vedle Claptona a jeho aktuálně ústředního kytarového sparring partnera Doylea Bramhalla II (je také spoluautorem obou původních písní) tak má dostatek prostoru celá plejáda sidemanů a hostů často velmi zvučných jmen. Nepřeslechnutelný je například nestor neworleánského jazzu a blues Allen Toussaint, hrající na piáno v obou výše zmíněných žánrovkách, nebo Kim Wilson ze skupiny Fabulous Thunderbirds, který exceluje na harmoniku třeba v blues Can't Hold Out Much Longer od nástrojové legendy Little Waltera. Logická a milá je samozřejmě kytarová i vokální účast J. J. Calea v jeho vlastních písních River Runs Deep a Everything Will Be Alright ale i ve v podobně ležérní náladě zahrané That's No Way to Get Along od country bluesového zpěváka Roberta Wilkinse. Na hammondky se tu mihne jinak hlavně zpěvák Paul Carrack, na trubku věhlasný jazzový tradicionalista Wynton Marsalis a v Bramhallově Diamonds Made from Rain si s Claptonem zazpívá také Sheryl Crow.
Posledně jmenovaná píseň je nicméně asi nejslabším článkem jinak mimořádně pevného řetězu, tyhle sladkobolné popůvky jsme si v mistrově repertoáru zvykli spíš shovívavě tolerovat. Naopak druhý původní song Run Back to Your Side s hbitým kytarovým riffem, jediný, pod kterým je spolupodepsán i Clapton, je jiná káva a může se měřit s těmi nejlepšími covery na desce. K takovým určitě patří úvodní Travelin' Alone pozapomenutého texaského bluesmana Lil' Son Jacksona (nádherný souzvuk kytar a hammondek), Berlinova How Deep Is the Ocean (i přes "povinné" smyčce není vůbec přeslazená), zemité blues Can't Hold Out Much Longer nebo oba dixielandové kousky, ale jak bylo řečeno, celá soupiska je velmi vyrovnaná a kompaktní.
Eponymní Claptonovo album možná nenabízí žádné hraniční emoce, plyne tak nějak samospádem, to ale neznamená, že by uspávalo nebo nutilo sedět v uctivém pozoru. Hráčské mistrovství všech zúčastněných je v ideálním poměru s nenucenou odvázaností, takže nahrávka nemusí být odsouzena do nepříliš lichotivé role příjemné kulisy. Mezi studiovými alby, která Eric Clapton vydal v novém miléniu, patří naopak k nejzdařilejším.
tracklist:
1. Travelin' Alone
2. Rocking Chair
3. River Runs Deep
4. Judgement Day
5. How Deep Is the Ocean
6. My Very Good Friend the Milkman
7. Can't Hold Out Much Longer
8. That's No Way to Get Along
9. Everything Will Be Alright
10. Diamonds Made from Rain
11. When Somebody Thinks You're Wonderful
12. Hard Times Blues
13. Run Back to Your Side
14. Autumn Leaves