Erik Truffaz Quartet - Doni Doni (2016)

7/10

Neposedný žánrový nomád Erik Truffaz umíchal své nové album z vícero elementů, mezi nimiž dominuje (vedle pochopitelných jazzových východisek) především vliv africké hudby. Ten ztělesňuje hostující malijská zpěvačka Rokia Traoré, která svůj snadno identifikovatelný chvějivý hlas propůjčila kromě intra Comptime ještě dalším třem skladbám, pro něž má její spoluúčast blahodárné účinky. Djiki'n, Doni Doni a především Seydou, písňová perla s nečekanou účastí banja, patří k vrcholům. U afrických názvuků ale Truffaz nekončí. Stejně přirozeně si pohrává s tanečním groovem (Kudu), funky (střední část Pacheco) nebo hip hopem v závěrečné Le complément du verbe, kde pohostinsky rapuje Rokiin krajan Oxmo Puccino. Kvartet hraje zkušeně i svobodomyslně, za vypíchnutí stojí klávesista Benoit Corboz, který svým sólem ve skladbě Pacheco zastíní i kapelníka.

Truffaz je sice stylový experimentátor a neúnavný hledač hudebních spojnic, jako trumpetista se ale na Doni Doni prezentuje jako docela konzervativní lyrik. Ne, že bych za každou cenu vyžadoval, aby řádil jako čertík na gumě, ale v některých skladbách (Kudu, Pacheco) mi jeho střídmé, hřejivé tóny přijdou až příliš relaxační. Málokdy se nechá strhnout k expresivnějším výpadům, jako třeba ve skvělé Fat City, kde ho crimsonovsky hutný riff přiměje k extatickým výtryskům přes dusítko. Většinou se ale spíš jen tak ochomýtá kolem, trousí náladotvorné fráze, a to i v případě, že beat vyzývá k ostřejším vstupům. V baladické Szerelem je ale naopak tahle ležérnost adekvátní a krásně funguje. Je sympatické, že se Truffaz nedere dopředu a leží mu na srdci funkčnost celku, ale někdy je té nevzrušivosti až moc.

tracklist:

1. Comptine
2. Kudu
3. Djiki'n
4. Pacheco
5. Szerelem
6. Fat City
7. Doni Doni (Part 1)
8. Doni Doni (Part 2)
9. Seydou
10. Le complément du verbe