Etran Finatawa - Desert Crossroads (2008)

9/10

Ve stínu hvězdných Tinariwen můžeme najít i další podobně zajímavá tělesa, která zároveň nejsou jejich pouhými klony. Etran Finatwa z Nigeru vytvářejí vlastně jakousi moderní vnitroafrickou fúzi, což není právě obvyklé, protože většinou bývá jedním ze sčítanců takových rovnic nějaká podoba "západní" populární hudby. Pravda, i oni využívají elektrické kytary a tudíž jsou angloamerickým rockovým světem ovlivněni, ale oba hudební styly, které se v jejich produkci potkávají, mají domácí kořeny.

Dva kytaristé a zpěváci jsou saharští Tuaregové a určují základní směřování kapely v duchu zmiňovaných Tinariwen: charakteristické vyhrávky, kolébavý rytmus a ladně popínavé melodie. Další tři muzikanti obstarávající různé tradiční perkuse ale pocházejí z národa Wodaabe, což je nevelké (a stejně jako Tuaregové převážně kočovné) etnikum žijící v oblasti Sahelu, stepního pásu navazujícího na saharskou poušť. Od svých zahalených kolegů se odlišují už vzhledem (výrazné malování v obličeji, ozdoby z pštrosích per), ale uplatňují i své vlastní hudební dědictví. Díky jejich hře je rytmická rovina skladeb o poznání výřečnější než u Tinariwen a když se připojí i se zpěvem, výsledek se od typického pouštního blues už dost vzdaluje (Ganyo Maada, Gaynaako).

Naléhavé kytarové propletence a pestrá škála hypnotických rytmů tvoří soudržný celek korunovaný zpěvnými melodickými linkami (za všechny třeba píseň Amidinine) a zároveň hlasitý manifest, kterým se dva ohrožené druhy hlásí ke svým nomádským tradicím. Hudební hlas Afriky se tímto umělým ale perfektně fungujícím spojením obohatil o další jedinečný barevný odstín. 

tracklist:

1. Saghmar N Nanna
2. Kel Tamasheck
3. Iguefan
4. Tea Ceremony I
5. Jama'aare
6. Tekana
7. Ganyo Maada
8. Soto
9. Asistan
10. Bagui's Soundscape
11. Gaynaako
12. Alghalem Taxat
13. Tea Ceremony II
14. Amidinine
15. Naanaaye
16. Tea Ceremony III