Femi Kuti & Made Kuti - Legacy + (2021)

8/10

Odkaz nigerijského hudebníka a aktivisty Fely Kutiho má stále co říct. Svědčí o tom jednak další a další kapely, které afrobeatový kánon úspěšně rozvíjejí a přetvářejí, jednak neutuchající aktivity jeho přímých potomků. K synům Femimu a Seunovi se nyní přidává zatím nejmladší hudebník v rozvětveném klanu, vnuk Made, který k vydání své albové prvotiny nazvané For(e)ward, na níž sám nahrál všechny nástroje, zvolil poněkud neobvyklou formu. Prostřednictvím londýnského labelu Partisan Records ji poslal do světa bok po boku s novinkou svého otce Femiho, která nese titul Stop the Hate a oba netradiční dvojalbum společně zastřešili výmluvným názvem Legacy+. Jedním dechem se tak hlásí k rodinnému dědictví i ke snaze posunout ho dál.

V tomto směru má devětapadesátiletý Femi Kuti už vlastně splněno. Svým dílem inovací přispěl afrobeatu už na svých prvních deskách v devadesátých letech a od té doby hraje víceméně stejnými kartami. Made je tak logicky tím, kdo momentálně přichází s novými impulzy. Není lehké přesně pojmenovat, čím se jeho pojetí liší, odhodlání nenechat se svazovat pravidly žánru je ale zjevná. V jeho skladbách přetrvává vazba na jazzový svět, ale spíše než afroamerický funk ji tu zprostředkovávají původní africké rytmy. Struktura skladeb je volnější, dynamika členitější, přítomné jsou ozvěny dubu a soulu, a to především díky Madeho sofistikovanějším vokálům, které se od otcových odlišují asi nejnápadněji. Vstupy elektroniky jsou naproti tomu spíš dekorativní a pro výsledek málo podstatné. Není tak úplně zřejmé, jestli zní jeho verze afrobeatu moderněji nebo naopak archaičtěji, každopádně ale jinak a čerstvě.

Zdá se ale, že zdravé soupeření v rámci tohoto rodinného duelu svědčí i Femimu. Jeho polovina srší nápady i energií, která z jeho předchozí nahrávky One People One World už trochu vyprchávala. Na Stop the Hate sází výhradně na rychlejší tempa a úsporné stopáže, v písních Land Grab nebo You Can't Fight Corruption with Corruption, tepajících neokolonialistické praktiky západu resp. všudypřítomnou korupci a klientelismus, je pak obzvláště rozhořčený a útočný.

V důrazu na silné politické a sociálně-kritické výpovědi táhnou otec i syn za jeden provaz. Made Kuti navíc v působivém recitativu písně Different Streets poukazuje na to, že problémy, kterým jeho vlast i celý kontinent čelily před půl stoletím a na něž hlasitě upozorňoval jeho slavný dědeček, zůstávají bohužel stále stejné. Chudoba a dětská úmrtnost ("Some children grow up to be big and strong / some children don't grow up at all," zpívá Made spolu s dětským sborem v písni Hymn), zkorumpovanost vládnoucích elit, nevraživost vůči migrantům, ekonomická podřízenost nadnárodním molochům nebo nedůstojné postavení žen v nigerijské společnosti. To ale není důvodem k rezignaci. "As we struggle everyday / we try to find a better way," hlásá Femi a v písni Young Boy / Young Girl se s nadějí obrací na generaci svého syna, která musí být moudřejší než ty předešlé: "It's your time / You've got to live your life with pride." Zatímco hudební odkaz Fely Kutiho pojímají oba jeho potomci každý po svém, jeho kritické postoje přebírají svorně a důsledně. Z dvojalba Legacy+ tak zní v jednom naléhavém akordu hlasy tří generací.

tracklist:

Stop the Hate:
1. Pà Pá Pà
2. As We Struggle Everyday
3. Stop the Hate
4. Land Grab
5. Na Bigmanism Spoil Government
6. You Can't Fight Corruption with Corruption
7. Show of Shame
8. Privatisation
9. Young Boy / Youn Girl
10. Set Your Minds and Souls Free

For(e)ward:
1. Free Your Mind
2. Your Enemy
3. Blood
4. Different Streets
5. Higher You'll Find
6. Hymn
7. Young Lady
8. We Are Strong