Garbage - Strange Little Birds (2016)
7/10
Garbage nejvíc zářili v dobách studené války, tedy té, co v druhé polovině 90. let zuřila mezi příznivci taneční elektroniky a rocku. Tehdy patřili mezi nejvýznamnější zprostředkovatele smíru, využívajíc efektním způsobem postupy z obou stran barikády. Jméno zakládajícího bubeníka Butche Viga v té době ještě vyvolávalo silné asociace na nirvanovský veletrhák Nevermind, který produkoval, ale čtveřice ze sebe příslušnou mediální nálepku brzy smetla a šťavnatá fúze metalických kytar, elektronických spodků a přízračně vábivého vokálu zpěvačky Shirley Manson si získala respekt sama za sebe.
První dvě alba už kapela nikdy nepřekonala a nezmění se to ani s novinkou Strange Little Birds. Přesto si tato nahrávka pozornost zaslouží, nezní totiž jako klon těch předchozích. Garbage výrazně zpomalili, deska je rozvážná, až potemnělá, a v porovnání s nadupanou comebackovou předchůdkyní Not Your Kind of People vyloženě kontrastní. První poslech tak může – jako v mém případě – způsobit lehké zklamání: Kde jsou hity? Ale jakmile zahodíme předsudky, vyjde najevo, že posluchačské slasti je tentokrát třeba hledat právě na těch vláčnějších místech a nikoli v efektních šlágrech.
Už intro Sometimes v tomto smyslu zaujme a i nadále se nejsilnější momenty ukrývají v těch intimnějších zákoutích desky, jako jsou nervními ruchy "poškrábaná" elektrobalada If I Lost You, naléhavá a poutavě vystavěná Even Though Our Love Is Doomed o limitech vzájemného porozumění (z jejího textu pochází i název alba) nebo hrozivě gradující závěrečná Amends. Ostřejší songy nemají takovou pružnost a kontrastní dynamiku, jak bývá u Garbage zvykem, a i do nich se vkrádají melancholičtější tóny. Viz třeba postpunkově ponurá basová linka v Blackout. Až příliš předvídatelná Empty jako pilotní singl neoslní, naproti tomu asi nejagresivnější So We Can Stay Alive dokáže strhnout energií i kompoziční rafinovaností. Z vypalovaček je nejzdařilejší.
Jedním ze záměrů Garbage bylo vytvořit protiváhu rozjásaným a povrchním popovým hitům, kterými je mainstream přesycený. Shirley Manson se také zmiňovala o smířlivějším a vyrovnanějším přístupu ke svým obvyklým tématům, jako je rozčarování z partnerských vztahů i sebe sama. To budou klíče k nezvykle zadumané poloze nahrávky, která ale má i tak co nabídnout, a to právě ve směru, kterým se kapela vzdaluje minulosti. A to může být nadějný příslib do budoucna.
tracklist:
1. Sometimes
2. Empty
3. Blackout
4. If I Lost You
5. Night Drive Loneliness
6. Even Though Our Loved Is Doomed
7. Magnetized
8. We Never Tell
9. So We Can Stay Alive
10. Teaching Little Fingers to Play
11. Amends