Ghymes - Smaragdváros (2000)

8/10

Tvorbu maďarsko-slovenských Ghymes jsem sledoval v rozmezí alb Rege (98) a Éghymese (04), tedy v době, kdy u nás docela často vystupovali a objevovali se i v televizi. Pak už se mi vzdálili jak menší dostupností, tak i (art)rockovějším směřováním svojí z maďarského folklóru vycházející tvorby. Album Smaragdváros je ale ještě z toho těsta, které mi tenkrát tak zachutnalo a dokonce bych řekl, že je tím nejpovedenějším.

Ghymes si s nějakou stylovou čistotou nelámou hlavu, ale cimbál a houslové smyky se u nich snoubí se saxofonem i syntezátory tak, že to nepůsobí násilně. Dali by se možná přirovnat k našemu Čechomoru, ale zásadní rozdíl je v tom, že Ghymes staví na vlastní tvorbě a tudíž si může dovolit v práci s folklórním odkazem větší volnost. Vzniká tak velmi originální world music, kde lidová melodika písně zdobí ale nesvazuje v tvůrčím rozletu. A ta maďarština, hlavně ve svižnějších kouscích, zní báječně!

tracklist:

1. A pénz szaga - kelet-nyugati átjáró
2. Smaragdváros
3. Pirula
4. Szárnyaskezű szeretők
5. Jézuska kiscsizmája
6. Tüzet viszek
7. Száztalléros
8. Vetkőzős dal
9. Északi szél
10. Duna partján
11. Kétszaxis