Gogol Bordello - Pura Vida Conspiracy (2013)

9/10

Pro všechny, kdo lamentují, že míra optimismu v myslích pozemšťanů setrvale klesá, je tu dobrá zpráva: Gogol Bordello jsou zpět s novou deskou a rozhánějící chmury vodním dělem nakažlivé energie. Poselství, které vlaje nad albem Pura Vida Conspiracy, je prosté: najít a zmobilizovat skrytý potenciál v každém z nás. Eugene Hütz je přesvědčený, že nevyužité kapacity našich životů jsou nemalé a jejich oživení a pozitivní nasměrování může přinést všeobecný užitek. Velká slova, velké myšlenky, u kohokoliv jiného by to zavánělo nabubřelou naivitou. Ale pokud jste někdy tohoto velvyslance všech imigrantů viděli v akci, musí vám být jasné, že on touhle vizí už nějaký ten pátek skutečně žije.

Čas je ovšem nemilosrdný a brousí hrany i tam, kde bychom si to nepřáli. Ale žádný strach, v případě Gogol Bordello jsou na místě spíš slova zrání, dospívání, dotahování kontur. Když srovnáme nové album třeba s průlomovým Gypsy Punks: Underdog World Strike, potvrdíme si, že cesta od neučesaného virválu k sofistikovanějšímu zvuku pokračuje, anarchicky tryskající gejzír je sveden do civilizovanějšího koryta, burácí v něm ale stejně intenzivně.

Prvoligový producentský dohled není u kapely novinkou. Po Stevu Albinim, Victoru Van Vugtovi a Ricku Rubinovi je tu tentokrát Andrew Scheps s bohatými zkušenostmi s rockovým mainstreamem, jehož rutinní pozlátko ale naštěstí do studia netahal a pel divoké nespoutanosti nesetřel. Přibylo elektrické kytary, ale to může spíš souviset s novým mužem na tomto postu, Michaelem Wardem. Zvuk je tak na mnoha místech rockovější, ve skladbách We Rise Again, Malandrino nebo John the Conqueror nechybí punkové zrychlovačky, poslední jmenovaná dokonce představuje punkrock skoro čistokrevný.

Naproti tomu latinskoamerických vlivů překvapivě není víc, než třeba na Trans-Continental Hustle. Mexická polka infikovala strhující Malandrino, prvky samby obsahuje Rainbow nebo jemnější I Just Realized. Punkově zhrublý cikánský element pořád představuje zásadní odraziště, je ale stále hůře definovatelný a prorostlý se vším ostatním. Přestože ale jeho podíl v tom globálním víru trochu slábne, Eugene není žádný Švanda dudák, který zaprodal rodnou písničku. V jeho světoběžnicky rozpřažené náruči prostě není pro tradicionalistický sentiment místo a nikdy ani nebylo.

Semele cokoliv, jen když to funguje. Gypsy-punkový cajun We Rise Again, patetický chorál ve stylu SOAD v Dig Deep Enough, bukanýrské hulákání v Name Your Ship, popovou melodiku v Gypsy Auto Pilot, potácivou baladu Hieroglyph i svéráznou folkovou codu v podobě We Shall Sail. A kdo by měl málo, ať si počká na skrytý bonus, kde se bezostyšně páří sabbathovský metal s grindcorem a flamencem. Gogol Bordello na své šílené trase rozhodně nebrzdí, snad jen dávají větší pozor na cestu.

tracklist:

1. We Rise Again
2. Dig Deep Enough
3. Malandrino
4. Lost Innocent World
5. It Is the Way You Name Your Ship
6. The Other Side of Rainbow
7. Amen
8. I Just Realized
9. My Gypsy Auto Pilot
10. Hieroglyph
11. John the Conqueror (Truth Is Always the Same)
12. We Shall Sail
13. Jealous Sister (hidden track)