Hailu Mergia - Yene Mircha (2020)
8/10
Etiopský klávesista, akordeonista a skladatel Hailu Mergia prožívá v těchto letech podobný návrat ze zapomnění, jaký se před lety podařil kubánským muzikantům z Buena Vista Social Clubu. Jako člen legendární ethio-jazzové formace Walias Band spolupracoval v sedmdesátých letech s největšími osobnostmi žánru Mulatu Astatkem nebo Mahmoudem Ahmedem, ale stupňující se tlak ze strany diktátorského režimu Mengistu Haile Mariama ho v roce 1981 přinutil k emigraci do Spojených států. Tam zažil i hodně hubená léta, kdy jako taxikář cvičil na klávesy přímo ve voze při čekání na zákazníky. Na lepší časy se začalo blýskat až před pár lety, kdy v rámci všeobecně vzedmuté vlny zájmu o etiopskou hudbu došlo i na reedice některých Mergiových desek a comeback byl dokonán před dvěma lety novou, kritikou velebenou nahrávkou Lala Belu, na níž si zahrál i Tony Buck z The Necks.
Novinka Yene Mircha formu čtyřiasedmdesátiletého hudebníka potvrzuje. Hailu Mergia na ní opět se sympatickou bezstarostností stírá hranice mezi jazzem, funkem a folklórními motivy a dokazuje, že žánrové ložisko, které před půlstoletím etiopští jazzmeni navrtali, má stále co nabídout, pokud se nebude uzavírat do sebe. A právě svobodným nakládáním s různorodými hudebními tradicemi Hailu Mergia vyniká. "S etiopskou hudbou můžete dělat cokoli. Neměla by znít pouze jedním způsobem. Proto jsem album nazval Yene Mircha - Moje volba. Má zvuk, jaký jsem si sám zvolil." objasňuje titul své aktuální nahrávky.
Společným jmenovatelem všech šesti skladeb je uvolněnost a pozitivní náboj, přitom se každá vyznačuje osobitou atmosférou. Prosluněnou a zadumanou Semen Ena Debub krášlí nádherný dialog Mergiova akordeonu a starobylých houslí mesenqo, v energické titulní kompozici na sebe zase efektně reagují elektrická kytara s dechovými nástroji. Bayine Lay Yihedal pro změnu rozechvívají halucinační dubové vibrace, do nichž kapelníkův Fender Rhodes vyšívá fráze s typicky etiopskou melodikou. Mergiova úprava lidové Abichu Nega Nega má taneční, neposedně těkající groove, Yene Abeba je rozmarně lenivým špacírem lámajícím se do svižné bebopové koncovky a Shemendefer s vokálem zpěvačky Tsehay Kassa album uzavírá v laskavé a téměř slavnostní náladě.
Základní trio, v němž Mergiu doplňují bubeník a baskytarista, rozšiřují ve většině skladeb další hosté. Vedle zmíněné Tsehay Kassa vyniká především mistr ve hře na jednostrunné mesenqo Setegn Atenaw a za povšimnutí stojí také účast Mergiova někdejšího kolegy z Walias Bandu, saxofonisty Mogese Habteho. Stejně jako předchozí album si i Yene Mircha produkoval, zaranžoval a z větší části i zkomponoval brilantní klávesista sám. O nějaké začleňování své hudby do panoramatu současných trendů mu nejde, on ten prostor, v němž se jako muzikant pohybuje, je natolik široký a plný možností, že to ani nepotřebuje. Ač jeden z otců zakladatelů, dokáže udržet své pojetí etiopské hudby čerstvé a dobrodružné i bez produkčního přispění mladších ročníků.
tracklist:
1. Semen Ena Debub
2. Yene Mircha
3. Bayne Lay Yihedal
4. Abichu Nega Nega
5. Yene Abeba
6. Shemendefer