Hedningarna - & (2012)

7/10

Pokus o znovuzrození severské legendy world music nevyšel úplně na sto procent, přesto minimálně potěší. Jádrem švédské skupiny Hedningarna bylo od jejího zrodu v roce 1987 trio Hållbus Totte Mattson, Anders Norudde (původním příjmením Stake) a Björn Tollin, kolem nichž se střídali stálejší spoluhráči i příležitostní hosté. To se změnilo v letech po vydání "finské" desky Karelia Visa (1999), kdy kapelu opustily nejen obě zpěvačky, ale i jeden ze zakladatelů Björn Tollin. Následovalo období dočasných náhradníků, než Mattson s Noruddem v roce 2003 definitivně osiřeli a svou činnost utlumili na sporadické koncertování. Až o šest let později je doplnil multiinstrumentalista (především však houslista) pankáčského vzezření Samuel Andersson a trojlístek se pustil do tvorby nového materiálu. Jejím výsledkem je album se strohým a přitom mnohoznačným názvem &.

Rozhodně nemůžeme kapelu vinit z ustrnutí ve starých schématech. Z desky je cítit snaha překročit vlastní stín, přestože ne vždy se zcela přesvědčivým výsledkem. Základem je stále severský folklór v moderním hávu, bzučení a drnčení niněry, houslí, mandory, fléten, akordeonu a dalších nástrojů vybuzených do nesmírně energického soundu za doprovodu perkusí i elektroniky. Pokud cítím návaznost na minulost kapely, pak spíše na rovněž v triu realizované album Hippjokk, než na tématické Karelia Visa, které výrazně poznamenal folklórní karelský repertoár a účast dvou zdatných zpěvaček.

Nyní jsou Hedningarna opět tvrdší, možná rockovější, než kdy předtím. Také poprvé téměř rezignovali na lidové zdroje a plně se spolehli na původní kompozice, buď vlastní nebo dodané členy enigmatického švédského dua Philemon Arthur and the Dung, které také na desce přímo hostuje v bizarním skandinávském boogie Hejsan svejsan. Překvapivě nejvýraznější autorský podíl na nových skladbách má nováček souboru Samuel Andersson a jeho vliv na celkovou podobu znovuzrozené Hedningarny je zřejmý. V písních Tjuren nebo Torget ordinuje skupině až punkový drive, což potvrzuje i svými neučesanými, často dost ukřičenými vokály.

Právě zpěv je ale v některých případech slabinou. S hudbou souzní nebo aspoň nepřekáží, když se blíží deklamaci (Tjuren, Soppan) nebo je výrazně zkreslený (Träslöjden), ale jakmile kapela přihodí popovější, melodičtější polínko (Mycket vill ha mera, Vem är jag, která navíc trpí dost tuctovým beatem či jinak pěkný dekadentní valčík Hedersmannen), amatérská neotesanost vokálu nepříjemně tahá za uši. Pětice instrumentálních kousků s tímhle samozřejmě zápasit nemusí, tam hraje Hedningarna na jistotu a je nejvíc sama sebou, strhující jízdou je především Noruddeho skladba Hedna.

Celkově je nahrávka poněkud rozháraná. Trio se evidentně snaží dokázat, že má stále spoustu energie (úspěšně) a že se nebojí posouvat své limity dál rockovým i popovým směrem (tady občas tlačí na pilu). Méně už si po hudební stránce pohlídala vnitřní provázanost a konzistenci celku, což vynikne při srovnání právě s albem Hippjokk, kde byly zpěvy vzácnějším, ozvláštňujícím kořením a snaha o pestrost nebyla tak urputná. Je rozhodně pozitivní, že skupina nenačala novou kapitolu své existence prostým opakováním zaběhnutých postupů, a že s novým členem, který ji navíc vyzbrojil nebývale nabroušeným politickým ostnem, odvážně zkouší se svým zvukovým trademarkem experimentovat. Zatím ale jakoby svou novou rovnováhu teprve hledala.

tracklist:

1. Tjuren
2. Morafjälls
3. Träslöjden
4. Vem är jag
5. Hedna
6. Mycket vill ha mera
7. Höjdaren
8. Torget
9. Hedersmannen
10. Karbonader
11. Soppan
12. Bonden
13. Men va fanken
14. Hejsan svejsan
15. Domen