Houpací koně - Kde jste mý přátelé dneska v noci (2016)

7/10

Když něco jako "průlomovou" desku natočí kapela po víc jak dvaceti letech fungování, dá se předpokládat, že si pak obvyklá stresující očekávání spojená s další nahrávkou nebude tolik pouštět k tělu. A věřím tomu, že Houpací koně se skutečně úspěchem Everestu nenechali nějak svazovat, když dávali dohromady jeho následovníka. Aktuální album jede na své vlastní triko a nesnaží se něco překonávat. Nicméně jako posluchač se srovnávání nevyhnu a z něho mi novinka vychází jako o něco méně přesvědčivá.

Srdcařský přístup, věrohodnost, působivá reflexe každodenního boje s marností i životní únavou, to všechno naštěstí zůstává na svém místě. Možná trochu přibylo melancholických poloh a aranžérské drobnokresby s vydatným využitím kláves. Sice střídmé natolik, aby i nadále mohla být skupina bezpečně řazená mezi "kytarové", ale přeci jen je znát, že studiové práci byla tentokrát věnovaná zvýšená pozornost. Nic proti, jednotlivé zvukové detaily i atmosférické dobarvování jsou fajn a přeplácanost nehrozí. Jenže jednotlivé písně zkrátka často nemají ten přirozený tah a melodické i textařské háčky, kterými Everest hýřil. Můžeme si užívat aranžérských fines, ale v samotném songwritingu jsou rezervy.

Jestliže Everest nabízel silné melodie a úderné slogany po hrstech, novinka je v tomhle skoupější. Nejednou hraničí s banalitou ("rozlitý mlíko do rukou nabírat", "mívám neodbytnej pocit, že zbývá málo času jen" nebo "na ministerstvu pravdy zase lžou"), ačkoli i tentokrát Jiří Imlauf dokazuje, že na této hraně umí dovedně balancovat a nikdy nezabředne do trapnosti. Každopádně výživnějších obratů, jako "vlny se lámou vždycky o břeh, ale nikdy ne obráceně." z poslední, asi nejpovedenější písně Srpen, mohlo být víc.

Líbí se mi zdrženlivost, s jakou se v písni Tesaři pracuje s křesťanským motivem. Líbí se mi narážky na Psí vojáky a Dunaj ve skladbě 90 i volnější pasáž v Kampusu, která nečekaně připomene rukopis Jardy Svobody. Na druhou stranu Pod krkem a 90 se hudebně vlečou a i ambiciózní Účet, kde se skupina formálně otírá o postupy taneční hudby a usiluje o zlověstnou gradaci, vyznívá poněkud křečovitě a zdlouhavě. Chytlaví aspiranti na hit nechybí (především Mlýny a z jemnějšího pólu zmíněný Srpen), ale není jich moc. Dokonce ani zvukově se přes všechnu pečlivost nepodařilo dostat album do fáze, kdy by si všechny vrstvy navzájem dokonale sedly.

Ne, že by mě na desce něco vyloženě iritovalo. Houpací koně pro mě zůstávají jednou z našich nejdůvěryhodnějších kytarových kapel a představují tu devět solidních, pěkných písniček. Ale po zkušenostech s Everestem bych přece jenom rád použil nějaký silnější výraz.

tracklist:

1. ___
2. Tesaři
3. Mapa
4. Pod krkem
5. Devadesátka
6. Mlýny
7. Nečekat
8. Účet
9. Kampus
10. Srpen