Iggy Pop - Après (2012)

7/10

Iggy Pop na albu Après odemyká své tajné komnaty, v nichž nenajdeme ve střepech se válející polonahé individuum propadající transu punkrockového běsnění, ale nostalgického romantika, broukajícího v popůlnočním baru oblíbené kusy ze svého soukromého zpěvníku. Pravda, hlas má drsný, technikou neomračující, přesto ale pevný a uhrančivý, potřebám písní zcela postačující. A výběr repertoáru na kmotra punku poměrně překvapivý. Ačkoli jak se to vezme. Ve výrazně poklidnějším duchu se neslo už album Avenue B z roku 1999 a ještě víc pak o deset let mladší kolekce Préliminaires. Après působí jako její přirozené pokračování, s tím rozdílem, že tentokrát orientované výhradně na převzatý materiál.

Padesátiprocentní podíl francouzsky zpívaných písní svádí k povrchnímu onálepkování alba jako sbírky šansonů, zdroje jsou ale podstatně pestřejší. Závěru alba například udává tón spíše croonerská klasika amerického swingu (Cole Porter, Frank Sinatra), angloamerické šedesátky zastupují trvalky Everybody's Talkin' Freda Neila a beatlovská Michelle, asi největší perličkou je pak píseň I'm Going Away Smiling, kterou složila a nazpívala Yoko Ono na své album Between My Head and the Sky v roce 2009.

Celkovou náladu alba však přeci jen určují písně ze zlatého fondu francouzského šansonu a popu. Zastoupení jsou jak titáni žánru Édith Piaf, Georges Brassens nebo bouřlivák Serge Gainsbourg, tak i u nás méně známé persony Joe Dassin a Henri Salvador. Z interpretací Iggyho Popa je cítit oprávněná úcta k originálům, s francouzštinou se vyloženě mazlí, ve výrazu ale nepřehání, zůstává civilní a pozorný k textu. Ani v aranžích nedochází k žádným obrazoboreckým experimentům. Pokud v La Vie en rose tak nějak automaticky očekáváme ikonické sólo na trubku, můžeme si být jistí, že o něj nepřijdeme.

Iggy Pop se písně nesnaží násilně překopat, pouze je interpretuje, zato ale s láskou a zralou elegancí a v jen lehce modernějších aranžích. Občas se s jejich duchem trochu mine (hluboké vibrato v Everybody's Talkin' příliš nesedí k prchavé melancholii skladby), v drtivé většině však s nimi souzní. V jeho diskografii toto album jistě nepatří ke stěžejním položkám, jak už to s takovými pro vlastní potěchu sestavenými sbírkami coverů bývá. Ale přinejmenším odhaluje málo známou stránku zpěvákovy osobnosti a nabízí příjemně strávenou půlhodinku jak Iggyho fanouškům, tak náhodným posluchačům, a nemělo by urazit ani ctitele písňových originálů.

tracklist:

1. Et si tu n'existais pas
2. La Javanaise
3. Everybody's Talkin'
4. I'm Going Away Smiling
5. La Vie en rose
6. Les Passantes
7. Syracuse
8. What Is This Thing Called Love?
9. Michelle
10. Only the Lonely