Imarhan - Temet (2018)

9/10

Vývoj saharské hudební scény, tak jak ho reflektuje čerstvá nahrávka alžírské skupiny Imarhan, trochu připomíná proces, v jakém se z elektrifikovaného ale stále hodně syrového chicagského blues stávaly uhlazenější, sofistikovanější rhythm'n'blues a soul. Žánry komerčně využitelnější, ale přesto schopné přinášet emocionální hloubku i radikální myšlenkový apel. Mladí Tuaregové z Imarhan na svém druhém albu Temet takové analogii do značné míry vyhovují.

Už dva roky starý debut přinesl neortodoxní nakládání s odkazem pouštního blues, jak jej definovali především slavní Tinariwen, s nimiž kapelu pojí nejen dlouhodobé přátelství, ale i příbuzenský svazek jednoho ze členů. Eponymní prvotinu ovšem Temet válcuje energií i chutí k ještě odvážnějším inovacím. K tradičním perkusím a tleskání se přidávají bicí a dodávají písním nebývalou razanci, aniž by smazávaly původní rytmickou DNA. Některé kytarové party nebo basové figury už ale zcela nepokrytě vycházejí z rockových a funkových postupů, nemluvě o nenápadném ale významném přispění kláves poučených na jazzových a rhythm'n'bluesových vzorech. Vlastně už první pohled na mladý kvintet - kožené bundy a džíny namísto tradičního tuarežského oděvu - napovídá, že je něco jinak. Imarhan ale nejsou odrodilci ani euroamerickému vkusu podlézající oportunisté. Kořeny saharské hudby jsou patrné v každé písni, nejen v akustickém závěru desky, kde se můžeme přesvědčit, že pojem "assouf" (termínu blues nepříliš vzdálené vyjádření jakési hrdé tesknoty obyvatel pouště) má kapela pod kůží stejně jako generace jejich otců.

Zmíněný příklon k uhlazenějšímu, přehlednějšímu zvuku platí, nevylučuje ovšem strhující energii a odpich. Skupina má především dar napsat neuvěřitelně jiskřivé a chytlavé kytarové riffy, jaké jsou ke slyšení třeba v písních Azzaman, Tamudre, Imuhagh nebo Tumast, kde divoké kytarové ržání žene song až na pokraj extáze. Celé album je důkazem, že tuarežská scéna se vyvíjí, zraje a nehodlá zůstat v exotickém ghettu. Sice se trochu děsím chvíle, kdy někoho napadne nahradit zpěv v jazyce tamašek angličtinou, ale v případě Imarhan stále platí, že věrnost vlastní kultuře stojí na prvním místě. Tihle kluci nemají v úmyslu zběhnout za lepším bydlem západní popkultury, pouze zpevňují most, který k němu vede. Ku prospěchu obou břehů.

tracklist:

1. Azzaman
2. Tamudre
3. Ehad Wa Dagh
4. Alwa
5. Imuhagh
6. Tumast
7. Tarha Nam
8. Tochal
9. Zinizjumegh
10. Ma S-Abok