Iva Bittová & Pavel Fajt - Bittová & Fajt (1987)
9/10
Že má Iva Bittová vystudovanou konzervatoř, prozrazuje její dokonale zvládnutá technika zpěvu i hry na housle. Ovšem ani zdaleka pro ni tato průprava nepředstavuje kouli na noze, jako pro spoustu jiných, technicky precizních ale pravidly sešněrovaných umělců. Pro Bittovou jsou nabyté dovednosti užitečným nářadím, s nímž dává vzniknout nejroztodivnějším hudebním tvarům, a to s nespoutanou hravostí a fantazií, ale i s pokorou a okouzlením. Hlas a housle jsou pro ni médiem, skrze které nechává promlouvat tu nejširší škálu emocí, jakou jen může lidské nitro nabídnout. V artikulaci výrazu jí přitom pomáhají i herecké zkušenosti z dlouholetého působení v Divadle na provázku i z významných filmových rolí (Ružové sny, Balada pro banditu).
Na svém prvním albu, které natočila v duu s tehdejším partnerem Pavlem Fajtem, se Bittová představila už jako zcela vyzrálá a suverénní umělkyně. S jasnou představou o tom, co chce vyjádřit a zároveň s dychtivou otevřeností vůči možným cestám, které vedou k cíli. Vedle klasické hudby a rockové alternativy, jejíž vliv zvýrazňují nesmírně barevné a flexibilní Fajtovy bicí, čerpá dvojice především z moravského i obecněji slovanského folklóru, a to jak v melodice, tak v textech. Skutečně lidový původ mají sice jen slova k písni Boží dárek, nejeden "umělý" text se však stylizuje podobně. Zatímco ve Fajtových Za naším nebo Strom se tahle inspirace propisuje i do formy, erbenovsky strašidelná Svatba Karla Davida (později psal texty především pro Dunaj) se k pohanskému podloží prokutává hlavně svým obsahem.
Ve většině písní se zrcadlí úzké sepětí člověka s přírodou, jejími nezkrocenými silami a cykly, a tomu se přizpůsobuje i úžasně tvárný hlas Ivy Bittové. Může v něm být krystalicky čistá něha, milostná i mateřská, stejně jako nepokojná smyslnost, někdy jurodivě haleká a výská, jindy zase skřehotá a hýká či se jinak pitvoří. Pokaždé je ovšem výraz Bittové zcela přesvědčivý, způsob, kterým jakékoli citové hnutí přetváří v tóny a písně, bere dech. Podobně svobodné a neortodoxní je ovšem i její zacházení s houslemi, v němž není ani stopa po akademismu. Ani tady se zdaleka neomezuje jen na "správnou" techniku, různá skřípění nebo údery smyčcem do korpusu jsou zrovna tak důležitými komponenty její hry.
Kromě sporadických případů, kdy doprovod zpestří akustická kytara či kontrabas (Smuténka, Dnem bazénu, Peřiny), jdou věrně ve stopách Iviných houslí pouze Fajtovy výrazně perkusivní bicí. Někdy na sebe strhnou větší pozornost, skladba Kámen se dokonce obejde zcela bez houslí, většinou ale bicí spíš doprovázejí a rytmicky podbarvují dominantní nástroj. Citlivě a nápaditě, přesto jsou chvíle, kdy nabývám dojmu, že jsou tu tak trochu navíc a hudba by se samotnými houslemi vyzněla lépe. Celkově jde ale o velmi empatické souznění a symbiózu, která dokáže z minimálního nástrojového obsazení vykřesat obdivuhodně barevné a dobrodružné struktury.
Odborníci a zasvěcené publikum už v té době brněnskou alternativní scénu registrovali a oceňovali, pro širší posluchačstvo však bylo album Ivy Bittové a Pavla Fajta první na oficiálním nosiči přístupnou vizitkou tohoto kvasícího a originálního hudebního proudu. A stejně tak dokládalo, že nám tu v osobě Ivy Bittové vyrostla jedinečná umělkyně, kterou nám kdekoli ve světě mohou závidět.
tracklist:
- Smích
- Čas a místo
- Za naším
- Boží dárek
- Strom
- Na těle plášť
- Pták
- Svatba
- Francouzská
- Smuténka
- Dnem bazénu
- Kámen
- Peřiny
- Psi